tím, že steh plochý kombinovala s mřížovím, jež ve zdobných variacích lehkou sítí vyplňuje vnitřek větších tvarů.

Zajímavou variaci na výzdobu plachetek Polabských nalezneme mezi výšivkami, jež hospodářským spolkem Poděbradským a panem Smutným ze Sadské byly pro výstavu získány. Zde lem a rohová výzdoba splývá v celek, hustou spletí od kraje ku středu se rozestírající, v rozích a uprostřed okrajů se lehce vršící. I z Kutné Hory byl nám zaslán šátek podobný.

Vyvinulo-li Polabí „sloh plochého vyšívání" způsobem v kresbě i technice dokonale jednotným a smíme říci umělecky procítěným, tož vyšívačky z Litomyšlska a Vysokomýtska zase techniku stehu smyčkovacího k plné platnosti přivésti uměly. Zdá se, že způsob provedení se tu vyvinul na šátcích a čepcích zažloutlým hedvábím na bílé půdě vyšitých, neboť silná kontura, kteráž smyčkami po okrajích lístků a květů je docílena, nechává vzor plastičtěji od půdy se odrážeti. Snad souvisí také s oblíbenou — ač nikoli výhradně užívanou technikou — záliba v motivech větších, kteréž vytříbenou přesnou stylisací valašskou ornamentiku nám připomínají. Mřižovinky vyplňující vnitřní plochy velikých srdcí, kalichů, růžic, jablíček a oblíbených křidlatých motivů jsou ku podivu rozmanité a někdy též velmi dovedně s jednoduchým prolamováním spojené. Jak bílé vyšívané konce šatu, tak i obdobné vzory na koutnicích činí dojem vázaný a jsou z nejryzeji slovansky cítěných výšivek českých. Že zároveň s orna-mentikou též tak starobylá součást kroje českoslovanského, jako je šat, zde se zachovala, zdá se nám býti důkazem, že podoba s vyšíváním moravským není nahodilá. (Viz obr. čís. 4.)

Však nejen ženské ruce vyznamenávaly se na Litomyšlsku a Vysokomýtsku dovedností. Krejčíři, kteří vyšívali ženské „životky" s punty a soukenné brucleky mužské, byli mistry svého umění. Ve výstavě máme bohatou kolekci životků soukenných, aksamitových, ponejvíce zlatem a stříbrem bohatě a zcela v duchu národní ornamentiky zdobených, se vzorem do střihu vždy s dobrým taktem vkomponovaným. Také hojná zásoba mužského šatu se tu sešla, dík ochotě sběratelů Litomyšlských, musea Vysokomýtského, pana Šplíchala jakož i jiných. Motivy, z nichž vyšívaná výzdoba brucleků je sestavena, nejsou hojné: chrpa, karafiát, tulipánek, drobnolisté ratolístky a málo více.

Nevšedně obratným způsobem rozdělil krejčíř výzdobu po částech šatu. Akcentoval zároveň směr, kterýž ornamentu na tom kterém místě patří; neopomenul vybíhajícím kvítkem naznačiti, že ratolístka před-nici zdobící vzhůru tíhne, sestavil ozdobu kapsiček i límce, květ nad zadním šůskem vždy z těchže motivů způsobem přesně odpovídajícím místu a směru.. Překvapující, je také barevná harmonie těchto výšivek. Na temnězeleném sukně nalezneme vždy vyšívání zelenavě žluté; bílé zamodralé brucleky mívají výšivku modrou.