seladěnému. (Vyobr. č. 7.) Zajímavě stylisovány jsou květy bílou přízí vyšité na bílých dlouhých kabátech, jež zajisté k nejstarším pozůstatkům rázovitého kroje českého náležejí. Ženské živůtky bývají zřídka zdobeny vyšíváním v užším smyslu slova. Pravidlem je červená látka, z níž jsou zhotoveny, pokryta hustou spletí úzkých prýmků, mezi nimiž lesklé perle jsou všity; na slunci třpytí se a svítí takový živůtek jako krunýř a dobře sluší k snědým tvářím černobrvých dívčin.

Zcela zvláštní způsob vyšíivek zachoval se nám na ostrůvku Stříbr-ském a v okolí Sulislavi. Míníme tu jednak ony pleny ozdobené hustým vzorem černým hedvábím vyšitým, jednak vyšívání na košilích, čepcích a vínkách k nim náležejících. Připomínají-li pleny rozčlánkováním motivů ornamentálných a jich hmotností do jisté míry pleny Blatské, liší se od nich co do dojmu barevného ovšem podstatně a vykazují také jednotlivé motivy přísně stylisované, od nich zcela odchylné. Vyrůstajíce z motivu srdcovitého rozkládají se těžké velké tvary v těsném seřadění po rohu pleny, vybíhajíce v růžice a tvary palmenovité tu převládají, jsouce přesně kresleny a s velkou jistotou plochým, oboustranným stehem vyšity. Celkový dojem takových plen je těžký, smutný, ač mu neschází noblessy. Pokud výzdoby čepců a košil temněmodrou přízí provedené se dotýče, zdá se nám, že prozrazuje vliv německý. Rohové květy, jež na koncích čepců k tváři splývajících a na límcích košil bývají vyšity, jsou nejasné v kresbě, vínky k čepcům náležející rovněž vykazují vždy sestavu modrobílou. Pásky ty značně vínkům severočeským se podobají a je zajímavo stopovat, že i zde, na nejzazším západu, na ostrůvku do německého živlu hluboko posunutém, setkáváme se se starým všečeským způsobem nošení vínku či roušky, kterýž v šatě Litomyšlské, přes čepec vázané, se zachoval v nejstarobylejší způsobě, připomínající slovenskou úpravu.

Širší okolí Plzně směrem k západu a jihu vykazuje leckterou zvláštnost ve vyšívkách, lišící se ode všeho, s čímž jinde se potkáváme. Míníme zejména ony plachetky s cípem pokrytým hustým červeným vyšíváním, jímž bledězelený pruh hadovitě se proplétá. Zde hustá spleť stehů pokrývá látku tak, že dessin vzoru zúplna zaniká; jen různý lesk hedvábí různým směrem v stehu kladeného tu účinkuje a onen světlý zelený, vlnovitě probíhající pruh, kterýž na koncích vybíhá v malý kvítek, zvláštnímu celku tomu takořka rafinované pikant-nosti dodávaje.

Nemá-li kroj Plzeňský ve způsobe dnešního dne ustálené do sebe ni půvabu starobylosti, ni malebné svěžesti, tož se může přece vykázati specialitou, v níž málokteré vyšívání české se mu vyrovná — žurovými plenami, zástěrkami a holubinkami. Z vyšívání na sukně zasluhují zmínky jediné kožíšky ženské z bílého sukna, šedou králi-činou vroubené a bleděmodře s vybraným vkusem vyšité. Holubinky s mohutnými křídly, bezmála na metr šíře rozepjatými, nosily se v širokém okolí Plzně skorém od Domažlic až po Rokycany. Na křídlech