str. 304
upomínku na pohanský zvyk ohňů obětních („d. i. er brennt für sie ein Opfer— feuer" str. 14) a pod. „Nekoukej na hvězdy, ale na cestu" prý se říká proto-„weil der Mensch nicht in den Sternen forschen soll" (str. 25). Také výklad francouzskéhoslova „charlatan" (ital.ciarlatano, špan. charlatan) od slovanského „čarovati" (str. 7) bude se zdáti mnohým méně šťastným. Přes to však vítati musí každý s radostí, že pilný a zasloužilý náš archaeolog přistoupil k tomu, aby hohatý svůj nastřádaný materiál uveřejňoval, a jest si jen přáti, aby po jeho příkladu i jiní čeští pracovníci nenechávali sbírky své a své zkušenosti ležeti ladem, ale vydávali je k obecnému použití a ku prospěchu dokonalého poznání země české se stránky archaeologické. S.
Zampa R. Crania italica vetera. Antichi resti utaani in Italia. Roma • 1891. Kniha sice rozsahem neveliká, ale potřebná každému, kdo se zabývá hlouběji předhistorickou anthropologií Evropy. Jest skutečně zajímavo sledovati, jak studium anthropologie dob předhistoríckých ukazuje často výsledky totožné-nebo velmi podobné na různých místech Evropy. Spis Zampův podává ve stručném přehledu popis nalezišť hrobů s kostrami v Itálii až do r. 1890, a sestavuje hlavní výsledky kraniometrické Z nejstarší doby vynikají nálezy v jeskyních „Arene Candide" v Ligurii, u Mentonu (nálezy Riviérovy), v pohřebišti u Reme-della a Fontanelly (o nichž srv. ref. na str. 88. 1. čís. „Českého Lidu"), pak, z doby pozdější v jeskyni u Breonia, v slavném pohřebišti u Este (Padova), v provincii Reggiu, na více místech v Ravenuě, v pohřebišti u Villanovy, u Arnoaldi, Benacci, v Certose (u Bologny), v Marzabottu. Pak podává přehled nálezů předhistoríckých lebek z Etrurie, Umbrie (pohřebiště u Terni, Cameriua, Tolentina), z Abruzz, přehled dosavadních zkoumání lebek z hrobů římských (práce Maggioraniho, Nícolucciho), z hrobů jihoitalských, pompejských (Nicolucci), sicilských a sardinských. Celkem málo nalezeno, Zampa konstatoval zde jen 363 lebek z různých krajů Itálie, z nichž snad 6—7 náleží diluviu, asi 50 neo-lithu a ostatní dobám kovovým. Typ dolicliocefalní je obecný době kamenné, brachycefalní velmi řídký. Tím více ho přibývá v době kovové. Patrně přišel sem nový lid, jenž však nedošel do jižní Itálie Do ethnologických otázek se-spisovatel nepustil. N.
*
Lissauer A. Dr. Alterthümer der Bronzezeit in der Provinz Westpreussen und den angrenzenden Gebieten. Mit ?4 Lichtdrucktafeln. — Festschrift zur Begriissung der in Danzig tagenden XXII. allgemeinen Versammlung der deutschen anthropologischen Gesellschaft. — Danzig, 1891.
Loňskému pro nás velmi důležitému sjezdu německé anthropologické-společnosti v Gdaňsku, o němž přineseme obšírnější referát v příštím čísle „Č. L.", předložila tamější archaeolog. společnost jako slavnostní spis nové svrchu oznámené dílo Lissaueroyo Dr. Lissauer ve svém znamenitém všeobecném díle o praehistorii západního Pruska a krajů okolních, které navždy zůstane základem pro další studium archeologie Slovanů povislanských, a jež i v dějinách slovanské archaeologie pojišťuje spisovatelovi místo nejčestnější, právě dobu bronzovou poměrně málo probral. Bylo vidět, že pan spisovatel neměl ještě s dostatek materiálu Za to slavnostní spis v minulém létě vydaný, ač je v textu rozsahu nevelkého, vyčerpává přece všechen dosud sebraný materiál, a doplněn jest řadou pěkně fototypicky reprodukovaných tabulí Obsah výsledků Lissauerových jest stručně následující: Bronzy přišly asi obchodem jantarovým, který sice existoval již v mladší době kamenné, ale teprve v této době dospěl svého největšího rozkvětu, a dotýkal se valnou měrou i břehů pruských, a sice nejvíce kraje putzigského, neustadtského a gdaňského. V době bronzové bylo Prusko ve styku se zeměmi středozemními pomocí následujících tří hlavních obchodních cest: 1. šla skrze Pomořany a Meklenbnrsko k Labi a dále; 2. skrze Poznaňsko, Lužici, Sasko k Rýnu, a 3. nejdůležitější podél Wisly. Do první
|
|
