str. 490
18. Ha já mám holku
ve Vostračině.
Ha vona nosí
korály černé.
Koraly čarné,
bílé punčošky,
vona se nosí
tak jako Vostracký.*)
|
19. Já mám holku hezkou ve vsi, míil sem ji rád, huž ji nechci. Vona turytám
a já za ní tám,
vona támtury,
ha já tám za ní
turytám!
Paní mámo, vožením se:
muj synáčku, vošidíš se!
Vona turytám atd.
Paní mámo, má peníze:
muj synáčku, na papíře!
Vona turytám atd.
Paní mámo, nosí klobuk:
muj synáčku, ňákej chomout!
Vona atd.
Paní mámo, nosí víkler,
muj synáčku, ňákej pytel
Vona atd.
20. Já sem se voženil pasák,
sotva sem na Káču dosah!
Hdyž sem jí chtíl dát hubičku,
musel sem si vzít stoličku.
Já sem se voženil pasák,
sotva sem na Káču dosáh;
Vona na mně vzela **) hůlku:
proč si se voženil, kluku!
Když sem s ní chtíl za dobře bejt, já jí musel nádobí mejt,
misky, žíce, ***) taky hrnce,
habych s ní míl dobrý srdce.
21. Zpjívejte, +) ptáčkové,
pěkně vesele,
hajť se má Hančička
na mne zasmije.++)
Zpjívejte, ptáčkové,
šichni kohouti,
hajť se má Hančička
na mně nermoutí.
|
*) Vostracký — mn. čís. = spis. Ostračinští. **) vzel atd. — přehláska podnes důsledně zachována. ***) žíce — l důsledně odsuto +) j (po p, b..) nezní tu — a to před (dlouhým) í vůbec — tak jasně jako
ve zbytcích pjivo, pjila atd. kde je i (krátké).
++) zasmije — zasměje; tvar vznikl ztrátou jotace a chodskou výslovností ej — ij atd.
|
|
