to je spisovatelům jisté, že skythská kultura je produkt, je vřtev kultury Btředoasijské. Zejména šperky mají pečeť o-ientalní. (Dokončení)

Ur. Ant. Decker. O kulturních dějinách na střední škole. V Třeboni, 1892. (Otisk z Progr. školn.i Vítáme s potěšením nevelikou, avšak významnou stať od řed. dra. Deckra o tom, že dlužno při vyučování dějepisu na střední škole věnovati péčináležitou kulturnímu rozvoji lidstva. Spisovatel vj'k]ádá nejdříve, co si představuje pod slovem kultura, co vyrozumívá dějinami kulturními, co jest obsahem jejich a jak se dělí. Dovozuje pak, jaký je poměr mezi kulturními a politickými dějinami, jež dohromady tvoří jeden celek, dějiny všeho lidstva. Podle dalších důvodů mají kulturní dějiny velikou důležitost pro doplnění a scelení všeobecného vzdělání žactva škol středních. Na základě toho dospívá k těmto návrhům: 1. V učebnicích dějepisu pokaždé buď předem podáván oiraz kulturního stavu století nebo doby vyličované. — 2. Kulturní dějiny buďte zavedeny při změně učebné osnovy jako samostatný předmět s 1 hodinou týdenní nebo jako odnož dějepisu s vykázaným časem pro soustavné probírání. — 3. Čítanky obsahujtež více článků z kulturních dějin, a to napsané od skutečných odborníkův a slohem poutavým. Stať psána je přesvědčivě a na základě znalosti věci. Důvody její jistě budou uznány od každého nestranného posuzovatele. Souhlasíme vesměs s návrhy Deckro-vými a přáli bychom, aby byly uskutečněny, aby — podle slov spisovatele stati oznámené — žák ve škole při vyučování dějepisu „nepoznal jenom řady panovníků, vojevůdcův a státníků z dějin rozličných, ař rozkouskovaně, ať celkově a chronologicky, ale aby se měl zřetel též na to, za jakých poměrův a za jakého kulturního stavu národa nebo celého lidstva se co dalo, za jakého života milionů lidí!"

Svátek Josef. Obrazy z kulturních dějin českých, II. V Praze, 1891. Obsah druhého dílu týká se různých stránek minulosti české- Vedle článku „Souboje v Čechách" (pěkné sestavení zpráv o očistách na začátku této stati) zajímavou četbu podávají články z dějin alchymie v Cechách za doby Rudolfa II., o českém alchymistovi panu Bavorovi Rodovském z Hustiřan, jenž uměním alchymickým promarnil svoje jmění. Poutavé je líčení „Lázní a Jazeb-níků v Čechách za starých dob“ na základě hojného materiálu nového. Články „K dějinám katův a poprav v Cechách" a historický obrázek „Smrt hrab. Schon-burga v Praze r. 1604" (charakteristický pro poznání hýřivého života za doby Rudolfínské) jsou příspěvky k temné stránce českých dějin kulturních. V článku „Zednáři (freimauři) v Cechách v XVIII, století" je na konec (str. 310) zmínka, že v XVIII. století zednáři nebyli jedinou tajnou společností v Čechách, nýbrž že tu vedle nich a často i proti nim působily ještě jiné podobné tajné společnosti, zejména tak zvaní „růžoví křižáci" (Eosenkreuzer), kteří již na počátku XVII. věku v říši německé vznikli. Družstva, známá v Německu pod jménem „Rosenkrauzer", vznikla podle výkladu Meyerova (Aberglaube des Mittelalters, 51) po vydání spisu od Joh. Valentina Andrea, jenž chtěje souvěkou pověru století XVII. v posměch uvésti, napsal spis ve smyslu tehdejších pověstí alehy-mických „Chymische Hochzeit" (první vyd. 1617) pod pseudonymem „Christian Rosenkreuzer a tím bezděky zavdal podnět ku vzniku družstva tajného, jež nerozumělo ironii Andreově o snahách alchymických a podlo smyšleného názvu spisovatelova bylo pojmenováno. Družstva tohoto druhu podle výzkumu Svátkova byla známa také u nás. Bylo by zajímavé seznati, zda činnost jejich netýkala se také původního směru těchto společností, t. j. snah alchymických. Na, konci připojena stať, s jakými obřady byl udělen Rudolfovi II. řád zlatého rouna. Tutéž chválu, kterou jsme vzdali prvnímu dílu, opakujeme při dílu