V článku „Der Matronenkultus in Germaien" řeší F. Kauffmann otázku o společenském postavení ženy matky germánské na podstati hojných dokladů historických a vývodů jazykozpytných. F. Kunze líčí zajímavý obyčej, posud v Durynsku kolující, počítati po starodávnu na vrubu (rabuše) a přidává obrázek starobylého tohoto obyčeje, také u starých Čechů neneznámého. Ke zprávě té přidal četné doklady historické. E. Lovarini popisuje starodávné závody žen v Padově, obyčej známý také v Německu, kde běžné ženky v městech rovněž běhaly o závod pro zábavu diváků. W. Schwartz vykládá o kouzelném proutku při hledání pramene vodního a hlavně při hledání pokladů, vy ¦ dávaje se po svém způsobu na dohady bájeslovné. H. Prahu sebral lidové pověsti o hospodáříčkovi v některých krajinách braniborských, v Neumarku, v Barnimu a v zemi sternberské. J. v. Z i n g e r 1 e našel obdobný doklad perský ku pověsti, jak Kartago bylo založeno v rozměrech, kolik obsáhne kůže volská (rozstříhaná na úzké proužky). E. Friedel podává zprávu o rozso-chatém stromu „dvojáku" v Elisenhainu u Greifswaldu, jehož rozsochou prolézají nemocní, aby se uzdravili. C. D i r k s e n otiskuje letničný popěvek, zbytek starodávných pochůzek májových, o niehž podrobně píše Mannhardt, Wald-und Feldkulte, I. 431 a d., 48S a d. a jiní. Týž otiskuje dětský popěvek na uvítání čápa a výklad dvou přísloví z Meiderichu. Redaktor K. Weinhold uveřejňuje dvoje zažehnávání včel z přípisku knihy vydané roku 1499. — — Axel Olrik podává snůšku pohádek, vyhledaných u Saxona Grarnmatica. Příspěvkem k novořecké lidovědě pojednává A. T h u m b o sudičkách ve víře lidu novořeckého. Rob. Mielke studuje vývoj štítu, lotnenice u saského stavení selského, připojiv k textu řadu názorných obrázků. Redaktor upozor ňuje na nový příspěvek ke studiu o selských stavbách : K Brandi, Das osna-briickische Bauern- und Biirgerhaus, Mittheilungen des histor. Vereines fíir Osnabriick, 1891 (XVI), str. 265 ad, se 7 tabulkami obrázkovými. J. J. Amin a n n pokračuje v uveřejňování zažehnávacích formulí a modliteb lidu německého na Šumavé. F. S. Krause pokračuje ve své stati o smrti v lidových obyčejích a názorech jihoslovanských, M. Rebsenerova o větru, počasí, sněhu, dešti v lidových názorech. Z drobných zpráv 2. svazku všímáme si Weinholdovy zprávy, čerpané z listu Lutherova, jak náhlé shasnutí svíce na oltáři znamená podle víry lidové smrt duchovního, část referátová a bibliografická jsou bedlivě uspořádány, Prof. Al. Brückner referuje tu podrobně také o slovanských časopisech lidovědných. M. Laue podává zevrubný přehled literatury odborné za rok 1891. — — Ve svazku nově vydaném pokračuje W. Schwartz ve své studii „Volkstlmmliche Schlaglichter", vykládaje o lidové znalosti barev a způsobu počítání. Axel Olrik pokračuje ve své studii o zkazkách u Saxona Grammatica (o Sigfridě a Otharovi). G. A r e n d t líčí některé pověry a víru v duchy u Číňanů. V článku F. P. Pigera „Hand-werksbrauch in der Iglauer Sprachinsel in Mahren", kdež autor začíná líčiti poměry soukennického řemesla, marně hledáme citace důkladné a cenou vyznamenané knihy Wernerovy „Urkundliche Geschichte der Iglauer Tuchmacher-Zunft", Leipzig, 1861. Z ní mohl spisovatel vydatně těžiti v těch Částech, kde se dotýká minulosti jihlavských soukenníků. Jinak — rádi uznáváme — je článek psán přohledně a dlužno jej zařaditi mezi pozoruhodné příspěvky k dějinám cechovnictví v Čechách a na Moravě. A. T h u m b v pokračování studií z lidovědy novořecké obírá se výkladem o lidové věštbě nynějších Reků, z nichž některé, zejména věštby milostné, podobají se poněkud věštbám lidu českého a severoevropského vůbec. S. Singer vyhledává parallel pověstí z babylonského talmudu. Zajímavá je stať K. M a u r e r a o bruslení v Norsku s udaji historickými, jak 1 rusle, původně upravované z kostí zvířecích, byly časovým rozvojem zdokonalovány. Pro studium lidovědy české zasluhuje pozornosti článek A. Johna „K lidovědě Chebska", v němž podán přehled posavadní literatury lidovědné o Chebsku. V Drobnostech uveřejňuje M. H a r t m a n n stručnou studii o jménech číslic, měsícův a osob. J. Zingerle o podává pověst o třech