Král Na slova toho anděla kostel nový velmi rychle musí byt stavený řemeslníků tam hojnost dáme, ať pracujou v noci i ve dne. V krátkém čase se to, dá Bůh, zhotoví, to se Františko brzičko zví. (Odejdou.)

Blázen. Ach, to je mnoho zedníků, tesařů, cihlářů, šindelářů, zámečníků, Františka tam s houskami a s kořalkou Kdo by to řek, že ona bude hokenářkou, od jednoho k druhému chodí, je napájí, pobízí; oni jedí, pijí, honem zas pracují Kdo ví, jestli darmo dává či prodává, jestli darmo — hloupý, kdo sedí doma Však já to zvím, hned vám, hoši, povím, naschvál koláč nebo housku sním. (Odběhne, zas přijde.) Hoši, kdo nepracuje, nedostane nic, já jsem tam dostal pár palic, dva mé tam chytili, přes záda prali, že prý pro památka kopu mně jich dali. Pro takové kopy více nepůjdu, radě v residenci na svatbu čekat budu. To si s Františkou skočíme, se zpáteční*) se vyrazíme. (Odběhne.)

Opovědník. Nyní jsou všechny práce skončeny, nový kostel jest zhotovený, jest nyní první mše svatá sloužena, Františka je při ní veselá, s Honzíčkem se tam našli po mši svaté zas odešli. Protože rok a den se skoncuje, všechno k trachtaci přichystáno je a každý dle svých činů dostane svou odměnu. (Odejde )

K r á 1, královna, Anežka, Františka, Mine jenarál, dvořané, justiciar a dvorní pochopové; všichni sedí.

K r á 1. Daes jest den, že každý tuto tabuli chválí, škod i řemeslníka, že není tady.

Františka, Pantatínku, já jim něco ukážu, při tom divné věci dokážu. (Přivede Honzíčka.) Tutoť jest můj vykupitel a z moře zázračný vy-stupitel; já sama mluvit nemůžu, neboť jsem musela složit přísahu; ten ale nechť sám veřejně mluví, já nechci rušit mojí přísahy.

Honzíček. Když pravdu mám říct, tak povím, teď jenerála Mince se nic nebojím, že Františku tureckému císaři prodal, á musím říci, co po druhé udělal. Když jsme po moři pluli, abychom se k druhému břehu dostali, tu on mě do moře hodil a myslil, že jsem se utopil. Mě však Bůh ochránil v tu dobu, abych byl svědkem toho činu, do úst velryby dal, ten mě na břeh vyvrh a tak zachoval Protož, žádám moudré posouzení, prosím všech k povážení.

Justiciar. Zde není zapotřebí paragrafu; tys sobě zasloužil tuto princesku Františku. Mine nezasluhuje politování, ten ať jest čterma voly na kusy roztrhaný. Protož ho hned pochopi vemte a takovou smrt mu udělejte, ať se můžou svadební veselí konati, rychle, rychle se k tomu mějte, páni kati. (Pochopové přiskočí a sváží ho.)

Blázen (přiběhne;. Hej, hej, pane Minci, jaký pak testamen po sobě nechají, dřív než bude amen. Jestli těch tisíc zlatých dostali (Mince odvádějí), co Františku Turkoj prodali. Teď je Františka s Honzíčkem doma, pane Mine, oni mezi volma čterma.

Mine (za kulisami) Ty blázne, když chceš ode mne něco míti, at tě vezmou se mnou všichni čerti.

Blázen. Tys, pane Mine, pěkný plán vyvedl, když své šibalství si provedl, své slovo poslední skončil, čertům s tebou mě si poručil. (Odběhne.)

Král. A teď, moji dvořané a sloužící, budeme strojit trachtaci. Máme zde dvě děti šťas(t)né, přejme jim, ať jejich dnové jsou vždy jasné. Uděluji vám svého požehnání v tomto anglickém kralování. (Opona spadne.)

Sbor (zpívá). 1. Nyní jsme přišli ku konci /• a to s naší komedijí, / od-, pustěj nám naše viny,/jestli jsme v čom pochybili./Za zlé mít nebudem,/jestli