Na družebnou, liščí neděli (4. v postě) pověšují rodiče přede dnem v zahradě nebo na jiné stromy, které jest z okna viděti, preclíky, říkajíce dětem, že tam liška skákala a majíc preclíky navěšené níi ocase, některé tam ztratila.

čtvrtá neděle postní sluje „chudá h ů r k a" a je důležitou, ježto o ní se končí „přástky" zábavou, jež jmenuje se „spouštědlo". Děvčata postarají se o „pálenec" (nabobtnalý hrách se upeče a posype cukrem a pe přem), kořalku a rohlíky; chlapci dají na pivo a nyní — často opravdu — se — „spouští". Pálenec na chudou hůrku peče se i jinak v každé domácnosti a v hospodách ho dříve dostávali i hosté.

Před smrtelnou nedělí chodí malé dívky od domu k domu s pannou z tří vařeček a několika cárů zhotovenou, pantlemi, korálky pestře ověšenou i zpívají: „Smrt plave po vodě, nový Jeto k nám jde, červenýma vejci, žlutýma mazanci, jaký je to mazanec bez koření, bez vajec! Fiala, růže kvésti nemůže, když jí Pán Bůh z nebe nepomůže! A ty, svatá Markyto. dej nám pozor na žito, na to všechno obilí, co nám Pán Bůh nadělí. Svatý Petr vore na zelenej hoře, slepička mu popohání, všechny mračna rozeháni, dále, dále, až k nebeskej skále! Mlynář mele mouku, v zeleným klobouku, bába mele krupici, v chocho-laté čepici. Panímámo vzácná, dejte kousek másla, nemáte-li másličko, dejte jedno vajíčko, nemáte-li vajíčko, dejte trochu mouky tej smrti na vdolky."

Na smrtelnou neděli chodily dítky po staveních se smrčkem, na němž nahoře uvázána byla panna, byl okrášlen mašlickami a zavěšeny na něm byly vejdumky (skořápky z vajec, z nichž bílek a žloutek byl vyfouknut): „Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi, byste páni rádi, se zelenou máji. Jakej je to mazanec bez koření, bez vajec; fiala, růže, kvísti nemůže, až jí Pán Bůh z nebe pomůže. Svatej Jiří dřímá, veze fiaši vína, a když sme se napili, Pána Boha chválili. Zatoč se košem, hoď nám po groši, zatoč se miskou, hoď nám po penízku. Nám, nám, těm nebovidským panenkám."

Smrt hodili do vody a utíkali pryč; který zůstane pozadu, ten že umře. Kde měli včely, tam stromek (smrt) zapíchli, aby neumíraly včely, a že budou mít medu. Za to ta, která smrt zapíchla, něco obdržela; obyčejně se platilo moukou.

Jindy zpívali: „ .. nám, nám, nebovidským panenkám. Zatoč se v koši> hoď nám po groši, zatoč se v šálku, hoď nám po šestáku, zatoč se v koflíčku, hoď nám po krejcárku."

Na neděli smrtelnou jsem se jako dítě těšíval. Vyzdobil jsem smrček, rozvěsil na něm skořápky z vajec a chodili jsme zpívat: „Smrt nesem ze vsi,