rovnávací methodou řešiti otázku o stáří a významu i rozšíření obyčeje, příbuzného s obchůzkami české klibny.

Zastavuji se již u jména. U nás v Jihočesku říkají buď „klibna"" nebo „ch1ibna". Dlužno souhlasiti s názorem, vysloveným v I. stati, že srovnání Jungmannovo s domnělou bohyní Klimbou, o které totiž Hájek vypravuje, že jí Tetka obětovala, není šťastné. Byl jsem laskavě-upozorněn, že ve východních Čechách říkávají koni (kobyle) „chlipná". Z názvu „chlipná" snad mohlo vzniknouti (jak v Jihočesku říkají)' „chlibna" a odtud „klibna".

Obyčej s k 1 i b n o u utkvěl mi v paměti z dob dětství. V rodné-vesnici mojí, v Kostelci u Vorlíka v Táborsku pravidelně chodívala chasa s klibnou o vánocích a nejraději teu večer před Třemi králi. Na dlouhou tyč nebo na tlouk, kterým se tluče mák, navážou hra-chovin a to navlečou na pytel aneb ovinou bílým plátnem. Černidlem vymalují dvě veliké oči, nozdry a hubu; na hlavu takto upravenou dají koňskou ohlávku a zavěsí zvonec. Hlavu tuto vezme jeden chasník do rukou za vyčnívající tyč, za ním si stoupnou buď dva nebo třř hoši, chytnou se za ramena, hlavy přichýlí na ruce a přehodí přes sebe velikou houni nebo plachtu. Jedeu vede klibnu za uzdu, jiný si' na ni sedne a přřd nimi jde vůdce, majitel.

Klibuu doprovázejí obyčejně dva „kozlíci". Tito jsou vypraveni aii takto: Hoch rozštípne silnou hůlku a do rozštěpu vloží' starý, černý klobouk, smáčknutý ze strany, nebo někdy také čepici. To drží před sebou, maje přes sebe přehozenou houni nebo kožich< obrácený srstí navrch.

Obchůzka se děje od stavení ke stavení takto: -Nejdříve vejde do sednice „klibnář", „vůdce". Po obvyklém pozdravu prosí hospodáře „za nocleh pro sebe a pro svoje lidi". Když hospodář svolí, zavolá na klibnu. Kozlíci zůstanou za dveřmi. Klibna leze s hurtem-do sednice. Na pokyn klekne a jezdec sleze. Podává všem ruku, potřásá, vyptává se ledaco, často žerty tropí, hlavně v hospodě, kde bývá veselá společnost. (Pamatuji si na příklad jak, zatím co jsme-se „pod pícku" za kamny úzkostlivě schovávali, čtveračivý soused Sedláček rozpřádal s klibnářem hovory, soused Kříž a Křivánek smlouvajíce kupovali klibnu, vytýkali jí však vady, obyčejně Vít, Štván. a Štváník, až se oháněla, poskakovala a pod.) Potom poděkuje-klibnář hospodáři a hospodyni, přejí všeho dobrého a „Božího požehnání na tom dobytečku" a odejdou s přáním „dobrou noc". Sotva klibna zavřela, řítí se nezbední „kozlíci" s mekotem do sednice a nastává rej. Kozlíci prohánějí svobodná děvčata po sednici, po kamnech, okolo stolu a snaží se trkati je růžky. Zatím vylézají děti z koutů, kamž se kde kdo ukryl před klibnou, a jásot jejich mísí se ve výkřiky děvčat. Chce li některý chasník hájiti pronásledované, pustí se kozlíci do něho. Konečně si kozlíci spolu zarejdují a skotačivě hopcujíce utíkají ze sednice.