Lid na „vozataje" zapomněl úplně a přijal „formana" v mluvě i v písni.

začíná jedna. A druhá:

A pořekadlo dí:

„Veselý forman koňů polehčení." — „Špatný forman, který neumí otočit." Vůz pak formanský byl často hyperbolickým výrazem, slouže za míru něčeho přehojného, velikého, jako na př.:

Formanství provozováno jako samostatná živnost nebo jako vedlejší při selských hospodářstvích. Formané jezdili do krajských a jiných obchodních měst v království, nejvíce však do matičky Prahy. Než i na delší ještě cesty se vypravovali: na Moravu, do Kakons, do Bavor, ano i do Terstu. Obyčejný forman měl pár koní, „těžký" řídil čtyři. Do vrchu, silnice stále a dlouho stoupající přibírali formané přípřež. Tu poskytovali při takových místech usedlí „forajtři" párem, dvěma i třemi páry svých koní, tak že pak ve voze „těžkého formana" bylo zapraženo šest až osm, a někdy i ještě více koní. Takový „forajtr" vypomáhal, když toho bylo třeba, na kolik hodin a třeba na kolik mil. Vypravoval-li se na takovouto delší cestu, uvázal za formanský povoz svou dvoukolku. Když ho pak už nebylo třeba, vypráhl, za-přáhl koně nebo dva do své dvoukolky, ostatní uvázal za ni, a tak se vracel domů, aby zas jiného formana „vytáhl".

Nakládání na formanský vůz trvalo dlouho a vyžadovalo zvláštní zkušenosti. Nakládalo se zboží nejrůznější a vešlo se ho tam až na 150 centů. Nakládalo se hrubě vysoko; aby pak ještě místa přibylo, rozšiřovali formané boky svého povozu líhami či šteňhami, a prodlužovali ho v předu i v zadu tak řečenými „šandrlaty" (č. 9.). Kde potřeba kázala, upevňovali balíky a bedny provazy a řetězy, jichž měl každý formanský vůz s dostatek. Urovnané tak zboží pokrylo se rohožemi (6.), přes něž natažena bělavá plachta z hrubého plátna. Na svahu, s kopce zdržovala se kola šlajfem či brzdou. Tu měla přední i zadní kola. Za starších dob zatáhlo se kolo jen na řetěz, nebo se připjala pod kolo š u b k a (čupka, závěrka, „prasátko", č. 10.). Pro strýce příhodu či nehodu mívali formané na voze hever (č. 11.). Na lišni po levé straně visela obyčejně velká plechová lucerna, pod vozem šífek či lodička (č. 8.) pro provazy a jiné potřeby