typu dlouholebého, typ brachycefalní se vyskytuje ve Valdaji a Staré Rusé, a je pozdější příchozí do tohoto kraje. Bylo-li staré obyvatelstvo Novgorodu slovanské, byli ti Slované dolicho-cefalní, tak uzavíral Bogdanov.

Ze všech dosavadních zkoumání vycházelo na jevo, že v kur-hanech ruských převažovali dolichocefali, naproti tomu vlast brachycefalů byla na východě v Poduralí. Dolichocefali velké a malé Rusi byli aborigini, titíž již od doby kamenné až do doby historické. Je to anthropologicky jedno plemeno. A z tohoto plemena vyšli Rusové. *)

Ale již v době kamenné zasahoval východní typ krátkohlavý daleko do vnitra a na sever, na př. do gub. petrohradské, k jezeru ladožskému. Řada lebek od zimního břehu moře Bílého byla tohoto-typu, také lebky ze hřbitovů mordvinských, sebrané Gaziským z gub. nižegorodské a Nefedovem z Kasimova (gub. rjazanská) objevily silné pomísení obou typů.

Z této řady jednotlivých bádání vyšly už r. 1886 Bogianovu resultaty velmi určité, a letos r. 1892 soudí stejně jako tehdy. Jeho konkluse jsou následující:

1. V centrální a jižní Rusi nacházejí se v hrobech zbytky dolichocefalního obyvatelstva velmi jednotného typu, jednotnějšího, než jak se nám podává v hrobech ostatní Evropy, a proto i vhodnějšího k rozluštění původu nynějšího evropského obyvatelstva. Zejména některé kraje v Rusku ukázaly nám lid velmi čistý (Sudža, Podolsk, Minsk, Poltava, Jaroslav).

2. Ve všech těchto místech začíná brachycefalie se vzmáhati tím více, čím více se blížíme časově k době nynější. Mladší pohřebiště mají více typu brachycefalního než starší.

3. Území původních dolichocefalů je velmi jasně ohraničeno na severu, východu a jihu skupinami kurhanů s populací zcela-brachycefalní, nebo většinou brachycefalní. Na jihozápadě není hranice. Ve střední Evropě setkáváme se s týmž typem dlouho-lebým.

4. Historikové a archaeologové, kteří v praehistorii Ruska rozeznávají několik různých národů: Skythy, Poljany, Drevljany,