ment i potřeba mistrné úpravy. Té-li se mu dostalo, lahodí svojí prostotou a jakousi průhledností. Příklad toho dává jarmara od mistra sadského zhotovená, nyní majetek p. prof. G. 0. Paroubka v Praze, jež byla v české chalupě.

Na téže skříni týž mistr vytvořil překrásný tulipánový ornament, jemuž rovného v tomto oboru lidového umění nesnadno najdeme.

Výplň je ve čtverci. Ze středu směrem kolmých průměrů položeny jsou čtyři větévky, z nichž každá nese po třech květech tulipánových, čím dále ode středu, tím menších. Mezi jednotlivými květy na větvičce je čárkovité listí. Čtyři jazykovité lupeny ze středu směrem úhlopříčným se rozbíhají. Eohy vyplněny jsou souměrnými větévkami tulipánovými. Květy tulipánové jsou červené, v rozích žluté. Listí téměř černé, plocha základní běložlutá. (Obr. č. 19.)

Nejčastěji upravovány květiny v kytice a věnce. Kytice svazovány stužkami, zavěšovány na ně, nebo zatýkány do hrnečků, džbánečkův a váz. V kytici řáděny větší květy dolů, drobnější výše a výše. Byla podoby kuželovité nebo pokrývala stejnoměrně celou plochu nad nádobou. S okrajů nádoby splývalo převislé lupení.

O barvách květů rostlinných a kytic nemožno říci jiného, než co lze pověděti obecně o všech výtvorech sem spadajících. Staří mistři užívali všech barev, které tehdy po ruce byly, ale s vkusem a vrozeným citem, tak že oko nikde není uráženo, ale z pravidla se zálibou spočívá na výtvorech jejich štětce.

Jen tím stalo se slovo „malovaný" synonymem pojmů p ě k n ý, milý, a užíváno ho i tam, kde o skutečnou malbu ani nešlo, jak to na př. vidíme v pěkné písni národní z Budějovická.

Rozmanitého tvaru jsou nádoby. Od jednoduchého hrnečku nebo misky až k vázám nejbizarnější podoby.

Čís. 20. Hrnečky, džbánečky a vázy.

Oblíbeným je motiv věncový, a to na truhlách, často dvakráte se změnou se opakuje. V okolí íšadské hojně se maluje kruhovitý věnec se čtyřmi růžemi a lupením křivočárně kosočtverečným. Lupeny jsou jedno- až tříbarevné,' tak že 1. pár je žlutý, 2. zelený a 3. bílý atd.