str. 550
podali Čechům již Hájek, Veleslavín a po něm mnozí jiní (srv. str. 458). Dlugosz snaží se ukázati, že vynášení smrti je na památku zavržení modloslužebnictví. Při tom poznamenal názvy dvou domnělých božstev, které mládež vynáší na neděli Laetare — nosívají prý na bidle modly „Dziewannu" a „Marzannu", a utápějí.46)
Zápis tento v době novější budí podezření. Je spor o význam obou jmen. Jisto však je, že Dlugoszův výklad roztrousil se do všech takořka pokusů, kterými chtěli spisovatelé staří i v době novější rozluštiti záhadný původ obyčeje. Po Dlugoszovi opakují výklad téhož rozumu staří polští dějepisci Cromer,47) a pak skoro doslovně Mathias a Miechowia, Stryjkowski, M. Bielski a pod.
Podnes v Polsku mládež vynášívá smrt a přináší „nowe látko". Máječek okrašluje (jako činívají děti československé) stužkami pestrobarevnými, papírky. Na vrchu stromku upevněna je pěkně vystrojená loutka. Při tom zpívají popěvky, z nichž některé docela se shodují s popěvky ve Slezsku a na Moravě.48)
Na E u s i příbuzný jsou s vynášením smrti lidové obřady s Mařenou, Kostromou (Kostrubonko). Postavu ženskou, urobenou ze slámy,
46) Historia Polonica, vyd. 1711, II. 94—95: „Et quoniam fere in omnibus civitatibus, oppidis et vicis insignioribus Poloníae simulacra deorum et dearum idola atque luci habebantur, quae lentius tardiusque, quam iussio habebat Miecslai principis, succidebant.ur confringebanturque: septima dies Martii ad confringendum abolendurnque ea in universis ťulonorum regio-nibus a Miecslav indicta est, qua adveniente quaelibet civitas quaeque villa deorum suorum simulacra confringere et confracta in paludes, lacus et stagna prosequente utriusque sexus populo demergere, saxisque obruere, cultoribus deorum dearumque et iis praesertim, quibus sacra eorum erant quaestui, profusius ingemiscentibus illachrimantibusque, noa tamen quic-quam metu praefectorum duealium mutare audentibus, coacta est. Quae quidem deorum et dearum idolorumque confractio et immersio, tunc facta apud nonnulas Polonorum villas, simulacris Dziewannae et Marzannae in longo ligno extollentibus et in paludes in Dominica Quadra-gesimae Laetare proiicientibus et demergentibus, repraesentatur, renovatur in hune diem."
47) Historia Pol. II. 434: „Repraesentari autem eius rei memoriam etiam sua aetate Dlugossus testatur, quod in pagis quibusdam simulacra Mar-zanae et Zievoniae contis praefixa vel (ut nos a maioribus natu didicimus) trahis imposita cum querulo et lugubri cantu vulgo in pompa gestari et in paludem vel in flumen abiiei soleant, ea die, quae est quarta Dominica Quadragesimae "
48) Srv. Golgbiowski, Lud Polski, jego zwyczaje . ., Warszawa, 1830, str. 168—169; Wójcicki, Zarysy domowe, Warszawa, 1842, III. str. 277—278; týž, Stare gawgdy, Warszawa, 1840, IV. str. 306; K o 1-bergův Lud X. (1876), str. 64, 196—198, doplňky na str. 351—356, XV (1882), str. 11, 175; J. L i p i n s k i, Zbiór wiadomosci do antropologii krajowéj (1884) VIII. str. 67—68; tamtéž, Siarkowski (1885) IX. str. 56—58; Wisfa, II. str. 439—440; M. de Zmigrodzki, Le folklóre Polonais, La Tradition, 1892, č. IX.—X., str. 283—290; Z. Glcger, Piesni ludu, w Krakoivie, 1892, str. 13 a d.
|
|
