třevačky své, dr-uhým udělal něco potahem na poli, dal jim z lesa a i jinak hleděl se jim odměniti. Hospodyně zase pamatovala vždy na ně bochníčkem chleba.

Když vytřel hospodář, dovoloval tříti těm, kteří neměli svých pazderen, obyčejně chalup-pníkům a podruhům. Tito třeba dva společně nastavovali patro. Museli si topiti sami a pazdero nechali majetníku pazderny.

Čís. 6. a) Hachlovadlo bez sedadla.

Len se tře po hrstech, dvě vytřené hrsti dají se dohromady a na konci se zaváží; t. j. ž e m n ě. 19 zemní se zaváže dvacátou v š ů t u takto: Každá třevačka rozdělí jednu zemni ve dvě hrsti, jednu z těchto hrstí na 2 půle, připevní si je za pas jako zástěru a pak zaváže do nich 19 zemní.

Po celý čas tření musí se muži pazderně vyhýbati. Kdo ocitne» se na blízku, rozbujněné třevačky obstoupí jej, a nevykoupí-li se aspoň desetníkem na kořalku nebo na švestky, dají mu „droboučký" (vycpou každého řádně a bez ostychu pazderem). Nepoctivé třevačky hledí vždy nějakou zemni uschovat. To už šoupne ji nepozorovaně za ňadra, zamne si oči, jakoby pro prach nemohla již koukati a jde ven, kde hledí někam zemni schovat. Jiné ovazují si zemně na kolena. Ale paňmámy mívají také své hlídače, kteří ukradené zpět přinesou. Když se len dotře, rozdává hospodyně třevačkám po jedné nebo dvou zemních, pazderkové asi pět, aby měly na niti.

Čís, 6. b) Hachlovadlo se sedadlem a hachlí.

Jest vytřeno. Hospodyně uschová si část lnu pro potřebu domácí. Jej h a c h 1 u j e na h a c h 1 i, která připevněna jest do zvláštní stolice