jest vidno z toho, že majitel sousedního sadu Vlasák před 2 roky při vysazování švestkových stromků v hloubce 1 m též na žernov podobných rozměrů uhodil, který však pod stromkem ležeti nechal. Možno tedy s jistotou prohlásiti, že jižní, od severozápadních větrů chráněná, podélná a úrodná stráň Hory Kuněticko již v pradávných dobách stále byla obydlena a to lidem, který se zabýval vedle orby a chovu dobytka hlavně i výrobou žernovů k ručním mlýnkům a těmito za přiměřenou výměnu plodin atd. lid okolních, zajisté i vzdálenějších sídlišť opatřoval. Bývaly asi majestátné Kunětice nejen

v šíré labské rovině, alebrž i ve vzdáleném okolí známým zřídlem tohoto pro domácnost velepotřebného průmyslového odvětví!

Dobu těchto ručních mlýnků pro nedostatek bližších pomůcek na určito stanoviti nelze. V mé přítomnosti pouze nalezen v hloubce 1 m mezi drobnými odštipky čediče a větších částí žernovů jeden střípek z nádoby velké, v rukou hnětené, z hlíny silně tuhou promíšené, barvy tmavošedé, lesklé, povrch 14 žlábky po šířce střípku 8 cm jako od zubu hřebene před vypálením mělce prohlouben, 15 mm silný; dále v jiných jamách našly se střípky pěti druhů nádob, z nichž 3 hrubší v rukou robené, ostatní střípky menších na kruhu točených nádobek s vyhrnutým okrajem ze šlemované hlíny, barvy špi-navohnědé a tmavošedé. Z prvnějších 3 střípků jsou 2 barvy šedé a 1 světlohnědé, 1*7 cm silných stěn, na drobno roztlučenou slídou hojně promíšených.

Malé kousky strusek železitých, jestli vůbec jich k prvnějším předmětům soudobně počítati dlužno, poukazovaly by k užívání železa, kterého ovšem i ku křesání žernovů bylo použito.

Od té doby, co lid v Evropě pevná místa zaujal, přišel zkušeností k poznání, že výživné látky obilí teprve semletím ku zažívání způsobilými se stávají. Také se zdá, že staří brzy znali obilí pražit, čímž se pak tlučením spíše rozmělnilo. Když se však chléb hnětl