str. 411
15. V zimě na dříví do lesu
Muselo sa jeti, Ostrost věcší než na Plesu /)
Bývalo viděti. Jak večír nakrmil mile, Do rána byl na tři míle.
16. Naloživ, jel zas s nákladem
Třebas i den celý, Hovada tíží a hladem
Trápit se museli; Složiv večer zas domů jel, Kamžto třebas dvě míle měl.
17. Tak den a půldruhé noci,
Když na to naložil, Sebe, hovad s velkou mocí
Co při tom nasoužil; Však zlé takové tíhoty
Neměl nežli den roboty.
18. Pakli někdy pro zlou cestu
Nemohl dojeti, Zůstal den roboty v restu,
Sám pak se stavěti Musel v sobotu do zámku Tam byl bit, že neměl známku, g)
19. Přišel-li kdo o hovado,
Nebylo ad notám, h) Vozů co se polámalo,
Všecko bylo to tam; Sám robotník třeba zhynul, Bylo, jako by den minu}.
|
zastávaje urad varhaníka mel od obce: dar zeleného čtvrtku 6 lib. teleciho masa nebo po 4 gr. v penězích za libru a dar štědrého večera 10 liber ryb nebo po 10 gr. za libru ; dále měl kantor k o-ledy od sousedů: o sv. Dorotě, o Všech svat. nebo Dušičkách, o sv. Martině, o sv. Kateřině a sv. Mikuláši, ale r. 1772 změněno to bylo na peníze i platilo se z domu po 1 gr., pak po 1 kr. rýn.; k těmto koledám přistoupila iposvícenská osv. Bartoloměji. Starodávná koleda vánoční konala se třikráte, na Štědrý den, na Nový rok a na Tři krále, při čemž kantor v průvodu duchovního domy obcházel a svěcenou křídou psal: C f M f B s letopočtem, začež sousedé platili po 15 gr. (pak 15 kr.) knězi a 3 gr. (pak 3 kr.) kantoru. Tu uvedené koledy byly patentem ž 6. července r. 1786 zrušeny, ale platy z nich zůstaly. Dále měl kantor od kuru literáckého za službu při církevních obřadech 10 zl., od zadusí kaple P. Marie Bolestné 10 zl. a za službu při téže kapli od obce ještě 42 kr. Veškeré důchody na peníze uvedeny činily 88 zl. 22 kr. rýn. Kromě toho zvonil kantor klekání, začež měl od záduší až do roku 1783 (tehdy se toho zřekl) 9, zl. 20 kr. Posléze dle zprávy z roku 1691 „ucházel se kantor prostřednictvím úřadu při panu faráři opět o dopřání vedení matrik" a nad to zastával „při svatbách obřad řečníka nebo družby". V Poděbradech bylo podobně, ale tam měl ještě kantor pěkný důchod z nadace Kuňky ze Šternberka, první manželky Jiříka z Poděbrad, zemřelé r. 1449, totiž v hotovosti 38 zl. 36 kr. rýn., IO'/j sáhu dříví (26 zl. 15 kr.), 320 žejdlíků soli (10 zl. 40 kr.\ 51/, míry hrachu (11 zl.), 8'/2 míry ječmene (8 zl. 30 kr.), 23 měr žita (49 zl. 30 kr.), 73/4 míry pšenice (15 zl. 30 kr.) a užitek z 24 měr rolí (36 zl.), což bylo v ceně v závorkách udané na peníze převedeno r. 1773 a činilo 196 zl. 1 kr. rýn. Na tak zv. sobotáles, jenž se řídil přízní sousedův a platil se v sobotu, při čemž v zimě přinášely dítky i po štěpině dříví, musel hlavně spoléhati učitel na vesnicích Dotace učitelům z r. 1773 zlepšila sa na Poděbradsku již r. 1778, při čemž učitel německý v Poděbradech měl 200 zl. služného a pomocník německý v Sadsku 100 zl. a kromě toho říkali mu sousedé „professor". Při vesnických školách bylo služné od 60 do 200 zl.; kromě toho měl školdozorce 10O zl. a na školní knihy dávalo se 50 zl. pro celé panství.
f) Na pevnosti Plesu neb Josefstadtu, kde tisíce lidu dělalo z dobrého platu. Ježto až císař František II. nazval novou pevnost Josefstadt, vidno, že poznámky jsou později přičiněny.
g) Když odbyl den, dostal známku plechovou, ty v sobotu do zámku rychtář odváděl.
h) Nebylo na to pamatováno.
|
|
