str. 81
jazyka polského mizí opět hojnost modrých očí, a v celé ruské Haliči nebylo nalezeno nad 400 promile modrookých vyjma jediný okres grodecký (412 promil), ale ovšem klesá počet jich až na 307 promilev okresu, jehož část tvoří území Huculův.
Bohužel, nedala ruská vláda dosud předsevzíti takové počítání jako vlády německé a vláda rakouská a následkem toho nevíme, jak daleko podle Visly a dále na východ prostírá, se území modrookých a v jakém poměrném počtu se tu vyskytují.8) Ovšem můžeme souditi z rozšíření modrookých v Slezsku a Poznani, že aspoň celý kraj za-ujímající levé poříčí Visly čítá právě tak veliký počet modrookých jako sousední poříčí Varty, hlavního to přítoku Odry po pravé straně její. 8) .
V končinách těch počíná území modrookých na sever od území sivookýcb Lachův mezi prameny Varty a Odry okresem tarnovi-ckým (420 promile) a prostírá se dále k severu mezi oběma řekami po okresích lublinském (416) olšenském (Rosenberg 430), opolském (410) a kryzborském (417), přes dolnoslezské okresy namyslovský (444), olešnický (395), sycovský (Wartenberg 418) a miličský (431) do Poznaňská, které celé vyplňuje, dosáhajíc tu průměrného čísla 492 promile; v jednotlivých okresích až i 500 na př. v čistěpolském wrze-seňském 513 promile.
Neméně modrookých čítají též Prusy západní a Prusy východní (480 promile a 470 promile), ba v okresích kašubských na levém břehu Visly přesahuje počet jich opět číslo 500 — v okresu kartou-ském 545 promile, v přímořském okresu Wejherowa wóla (Neustadt) 518 promile a v okresu koštířákém (Behrendt) 515 promile — tak že přimyká se území Kašubův stejně jako i geograficky ku kozlínskému správnímu území, oné části Pomořan, která čítá v celé Evropě (pokud podnes
v průměru 404 promile modrookých; vypustíme-li však ještě převahou od snědých „Goralů" obývané okresy Myszlenice a Nowy Sasz, pak z polovice ruské okresy Gorliee a Sanok, jako i částečně lašské Krakovsko, pak čítají ostatní čistě polské okresy povislaoské v průměru 436 promile (maximum 484 v okrese ropczyekém) modrookých.
8) Nedostatek ten nahrazuje do jisté míry nejnovější práce polského anthro-pologa Dra. Juliana Talko-Hryncžewicze „ Charakterystyka fizyczna ludów Litwy a Rusi" vyšlá ve Zbioru wiadomosci do antropologii krajowej. r. 1893 (tom XVII). Vlastní pozorování Dr. T.-H. vztahují se na Litvíny (Litvíny vlastní, Zmúdíny a Lotyše), na Bělorusy a na jednu pouze část lidu polského v Království (Podlesí). Týž porovnává však výsledky po • zorování svých stále s výsledky nabytými od anthropologů polských (hlavně Kopernického a Majera) a ruských (též německých z baltických krajů), u nás málo známými, a proto vrátím se k práci té později, ačkoliv základy její jsou namnoze velice rozdílné od těch, o které práce má se opírá. Práci tuto dostal jsem do rukou teprve během tisku tohoto článku.
