str. 207
též znám „krov vobálovej", ale ten se hospodářům chodským nelíbil. Nejobyčejnější býval na Chodsku krov na vosla. Byl nejjednodušší, někde až i chatrný, ale potřeboval nejméně dříví a tudíž i nejméně práce, a proto jej zdvihávali 1) staří Chodové, ve všem všudy spořiví, hojně i na staveních obydelných, mladí odkázali jej už většinou jen na stodoly, kolny, mařtale a t. p.
Podstatnou částí krovu na vosla byl „vosel", jediný trám, táhnoucí se ve hřebene přes celé stavení a podepřený o příční trámy 2) stavení sloupky zadlabanými v trámech těchto, v každém právě uprostřed. Aby se vazba vosla — trámu se sloupkem — nepodala, spojovala se tato dvě dřeva šikmo dřevem třetím, jeti krátkým, zadlabaným („začapovaným" nebo „záplatovaným") a dřevěnými hřeby přibitým, jemuž říkali staří rukáv; mladší na zděděný název už skoro zapomněli pro cizí „pant". Rukávy jsou však i v jiných krovech i jinde ; je to obyčejné upevnění dvou dřev v úhlu. Někde jsou pro větši pevnost i rukávy dva, rovnoběžně podle sebe. Krokve byly nahoře buď řádně do sebe zadlabány („začapovány") a ve vazbě té dřevěným hřebem spojeny, nebo jen primitivně svázány tak, že jedna krokev seseknuta v klín a vražena do druhé, k tomu konci rozeklané; tu ovšem hřeb dřevěný nemohl též scházeti.
Takto jednoduše vázány zvláště krokve právě ve krovu na vosla. Bývaly už obyčejně také slabší a dosti často nebývaly ani otesávány, nýbrž aby zůstalo více dřeva i aby bylo méně práce, nechávány kulaté. Jenom těmto krovům, zdá se, příslušel původně název „leme z".3) Dole seděly krokve pevně dřevěnými hřeby přibité na každé straně na trámu, jenž nad půzednicí se táhl přes konce trámů příčních. Tomuto trámu — byl na každé podélné straně stavení jeden jako půzeduice — říkali také „vodvedení".4) Byl jenom ve krovu na vosla, tu ho bylo třeba, jelikož trámu příčních bylo v tomto krovu nejméně, vždy méně než krokví a tudy se nemohly krokve opříti o konce trámů. Přes krokve — zde lemězy — položili latě, jen ze dvou stran ledabylo přisekané, ze dvou oblé, někdy i celé oblé, jak v lese narostly, jen kde ke krokvem přiléhaly, trochu přisekané. Latě přibíjeli staří tesaři též jenom dřevěnými hřeby.
1) Krov se „zdvihá" a „váže“.
2) Nade zdí — na stavení roubeném nad poslední „stěnou“ — klade se na podélných stranách stavení po jednom trámu. Trámy tyto nazývají se „půzednice". Přes ně kladou se teprve příční trámy, opírající celý krov.
3) Na rozdíl od krokve pravé, silnější a otesané. Nyní užívá se slova toho v podřečí chodském jen ve spojení: to a to je uklizeno za lemězem (= za krokví vůbec) a plaňka (hradbaj mají „leinízky"; o těchto níže. Slovo to bylo ve staré češtině a s významem obecnějším. (Jidáš oběsil so na letněze, Ruk. Hrad.)
4) Obyčejně užívá se však slova „vodvedení" o celém dílu střechy nad záspí, ať je krov, jaký je.
