Jinak švadlena, když se provdala a muž potřeboval pomoci její buď v hospodářství nebo řemesle, zanechala posavadního zaměstnání svého a pomáhala mužovi. Největší a podivný převrat v životě provdáním stal se s Josefou Martincovou. Ta se narodila v Jizeroím Vtelně r. 1810, za svobodna šila bíle, zvláště jemně. Nejlépe viděti jemnost práce její na čepci „kátrovém" (s půdou mřížkovou), jenž jest majetkem její vnučky. (Mřížky půdy čepce, jež jiné švadleny vytvořují stahujíce po čtyřech nitech do čtverce, na čepci onom provedeny jsou stahováním nití dvou; výplně květů jsou tak drobné a z míry pracné, že jsem takových na žádné jiné výšivce naší neviděla.) Mar-tincová šila mimo jiné věci také výbavu dcerám barona Heritesa, tehdejšího vlastníka panství stránovského. Dvacetiletá provdala se za Frolíka, mistra kovářského v Pískové Lhotě, a zanechavši šití pomáhala muži v kovárně jako tovaryš.

Ze svobodných švadlen chromých byla u nás snad nejvíce známa Najmanová přídomkem „Božimucková" z Bukovna. Sama jsouc zámožná žila na statku u svých příbuzných; zemřela roku 1873, stařena více než osmdesátiletá. Po ní zůstalo v kraji roztroušeno veliké množství výšivek, což venkované vysvětlují tím, že mívala mnoho učednic, které pro ni pracovaly. Sívala zlatem i bíle. Výšivky její vyznamenávají se vkusným ornamentem a pěknou kresbou, bílé vynikají provedením nad zlaté. Radlický a pleny její mají zvláštnost tu, že na nich zhusta vyšita jest konvalinka, která na výšivkách jiných se nevyskytuje. V bohatých obcích kolem Bukovna mají mnoho plen bílých, na nichž květ vyšit jest zlatem; nejvíce rozšířeny jsou její čepce bílé s půdou mřížkovou, kresbou ornamentu celkem si vespolek podobné. (Podobnost vysvětluje se tím, že zákaznice často si přály míti čepec jako sousedka nebo kmotra. Švadlena hleděla zakázce vyhověti, ale přece nakreslila jiný květ, rozmarinku nebo list.) Příbuzní mají po ní jemný čepec bílý a čepec zlatý, jejž prý sama ušila za týden; sousedky tvrdí, že titíž příbuzní mívali ubrus (nejspíše koutro) od ní bohatě vyšitý černým hedvábím, po němž však marně jsem pátrala.

Dříve než Božimucková v Bukovně šila ve Strakách svobodná, chudá a chromá Anna Soukalová. Sívala bíle, velmi pěkně, zvláště čepce s krajkami šitými. Zprávy o ní i o jejím způsobu šití podaly mi dvě vyučenky její; první Soukalová, nef její, žebrácká k stáru oslepla, druhá Doubravová, stařena asi sedmdesátiletá, která do provdání šila a posud u zetě žijíc kraslice pěkně maluje a rýsuje. V Cho-tětově žila svobodná Anna Baráčková asi od počátku tohoto století; mimo jiné věci vyšila „copánkem" koutro, které jest nyní majetkem musea mladoboleslavského. Mezi švadlenami, jež šily zlatem, vynikala i kresbou, i pěknou, urovnanou prací Pavlíčková, svobodná a chromá, která žila u faráře na Skalště a řídila mu domácnost. Žákyní i Boži-muckové i Pavlíčkové jest posud živá Marie Matoušova ze Skalska,