nebo její pomocnice po vesnicích. V masopustě, před poutěmi a posvíceními mívala prý stavěčka plnou pec čepců, ani stačiti nemohla. Nejméně zpráv mám o kytkářkách, které hotovily na svatby věnce z růží červených a bílých, větévek, poupátek a dracounových nití nevěstě i družičkám, jednotlivé růže družbovi a mládencům k hůlkám, pantátům na vydrovky i konečně koním k ohlávkám. U Nymburka robila kytky v Hroněticích čabanka; u Boleslave ve Vinci u Jonášů „Zahradských" udělala kytkářka nevěstě (asi v letech třicátých) věnec za 6 zl. šajnů, dělala prý jej týden. Materiál kytkářek byl prostý: růže i poupátka upravovaly z mušelínu červeného a bílého, lístky svi nutím zakládajíce; z poupátek vyniká po niti dracouau, mimo to jsou mezi růže vloženy celé svazky nití dracounových. Dále k Turnovu a ke Mšenu bývaly věnce také zrcadélky ozdobeny. Později nevěsty nosívaly věnečky menší, které si dávaly předělávati z těch věnců „vysokých"; na konec, když kroje selského se vzdaly, kupovaly věnečky v městě.

Několik těchto zpráv, jež při pátrání po výšivkách zprvu jako výtěžek vedlejší se objevovaly, ale znenáhla teprve svou důležitostí cele mne zaujaly, podávám doufajíc, že pokus můj nebude pokládán za věc zcela marnou. Ve chvatných přípravách k výstavě národopisné nezbylo asi ledakde sběratelům času, aby se oddávali zdlouhavému a soustavnému pátrání po původu, názvu, stáří a podobných udáních o věcech sbíraných. Než při dodatečném sbírání, v němž přátelé ná-rodopisu jistě budou pokračovati, dosti bude ča«au, aby nahrazeno bylo, co nyní nemohlo býti provedeno.

Podhradie u Bošáce menuje sa „zemanským", na rozdiel iných ešte sedem Podhradí Trenčianska, preto, že tu od 500 rokov zeraanské rodiny bývajú, ktoré kedysi bývaly majetné, teraz ale — keď sa s pozemkami na příliš malé čiastky podělily, a viac než polovica jich ne-hnute'llnosti postupom času do tunajšieho panstva sa vtopila, a mnohé kasy země aj do držania židov sa dostaly — cel'kom schudobnely. Ešte na konci minulého storočia nosili tunajší zemani zvláštně rúcho;