Podkladem jejím jest válcovitý lepenkový útvar, tak jako rožky lanžhotské, obšitý červeným květovaným šátkem hedbávným. Na ten zase přijde šatka, ale bílá, tylová (z „řídkého"), nevyšívaná, leč krajkami, ale méně cennými než v Lanžhotě zdobená. Na té ováže se více ke předu „věneček" z rozmarinu, do zadu pak „věnec" z dělaného kvítí. Zadní část otvoru zabedněna jest vlastní „růžou", uprostřed zrcádko mající a pak různě barevné pentle. Pod růži přijde několik pestrých hedbávných pentlí, až ke kolenům asi sahajících. Celek již není (viz obrazy nevěsty bojanovické) tak koketní ani tak nádherný, jako lanžhotské rožky a činí tváře i dosti mladistvé staršími.

Dosti zajímavě a lanž-' hotskému způsobu příbuzně upravují si hlavu nevěsty z charvátských vesnic u Mikulova. Nyní je to ovšem zbytek staršího svátečního upravení dívčí hlavy „do Slovenke" a také málo jej vídati. Jeho podkladem jest opětně lepenkovitý útvar čepicovitý, tu „škofía" zvaný, červeným „facuem" (facalit!) obtáhnutý. Kolem škofíe ovinuta je široká žlutá a přes tu užší pentle jiné barvy. Nad čelem jsou tři modré růžice z pentliček souměrně rozloženy a v týle je zase svazek pentlí, jenž visí na záda dolů. Yěru kulatotvářná Maře (Markéta) Stavariéova velmi líbezně ve škofíi vypadala! Kolem těchto škofí nosívaly druhdy vdané ženy „rubae" černé, žlutě i pestře vyšitý (šatka), zadní část jejich byla zabedněna portou i vyšíváním tak, jako čepce žen na Lanžhotsku. Pod „Slovenku" splétaly děvčice vlasy „v kuóse" (pletence), nejspíše po způsobu na Podluží obvyklém. Studium tohoto upravení hlavy podrobnější zajisté objasní spojitost Chorvátů a Podluží, tak jak ji objasňuje ornament na výšivkách starých....

Tímto probrali jsme úpravu nevěstinské hlavy na Mor. Slovensku. Jen stručně podotkneme ještě, že na Valašsku na několika

Děvče z Lanžhota v „rožkách".