V těch dnech když se dítě narodí, nemá dlouho živo býti a jestli při živobytí zůstává, že má býti mizerny a bídný, a jestli se kdo v těch dnech ožení aneb vdá, nedobře spolu živi býti mají a rádi se opouštějí, jestli se kdo v těch dnech na cestu vydá, nemocný se domů navrátit má anebo mívá škoda na svých věcech. V těch dnech nemá se nic síti ani štěpovati, sice vše bídné má býti. Ale 5 duí v těch všech mají býti nejnešťastnější, a to 3. a 11. března a 1. a *) srpna a 30. září. V těch pěti dnech kdo by sohě dal krev pouštěti, ten že 6, sotva 7 aneb 8 dní živ zůstal a dne 1. dubna se Jidáš zrádce narodil a dne 1. srpna byl Lucifer s nebe shozen a dne 1. prosince Sódoma-Komora byla zasypána aneb propadnula, a protož v těch třech dnech jestli se dítě narodí, obyčejně náhlou anebo zlou smrtí umříti musí a sotva že hanby svějetské uhájí.

Po vesnicích v okolí mladoboleslavském pořádají děvčata o masopustě veselou slavnost s hodováním, hudbou a tancem, kterouž tam jmenují Šedivek, Kde v kterých vesnicích ještě předou, jest tato slavnost jako ukončením přástvy. Kde již nepředou a jenom peří za dlouhých zimních večerů derou, jest šedivek slavným ukončením doděrek.

Nejprve se děvčata na přástvě nebo při draní umluví a uradí, jak a co by připraviti a ustrojíš měly. Potom tři z nich jdou zvát kolem po celé vsí na šedivek. Jedna nese láhev sladké rosolky k připíjeni, druhá nese pokladnici na vybírání peněz a třetí nese na zádech nůši (koš) i také košík na dary. Jdouce od jednoho obydlí k druhému, všude zvou asi těmito slovy: „Zkazuje vás pan Šedivěj a panna Šedivá pozdravovat, abyste se za ně nestyděli, ale všecky vynajít se dali u rychtářů v seknici, co sme dali na vrata kytici, poslední masopustní neděli i ten outerek i v pondělí. My budem šedivek strojiti, jíst a pít i tancovati. Jídla a pití bude všeho dost, zlata a stříbra taky hojnost. Na mramorových stolech jídla vyloženy, stoly vyšívanými ubrusy prostřeny. Mísy budou zlatě malovány, žice,