ředitel Maška v Telči, prof. Hladík v Brně a jiní, pak obě musea vlastenecká v Brně a v Olomouci téměř závodili při obeslání svými kollekcemi.

Za takovýchto okolností není divu, že jsme se rozhodli neklásti prozatím váhu ua exposici českou. Čechy byly předvedeny na výstavě jubilejní, předveďme na národopisné archaeologické bohatství Moravy! — to bylo heslo, které se stalo zprvu naším vodítkem. R. 1893—94 objel jsem téměř všechny soukromé i veřejné sbírky na Moravě, dohodl se ústně s ma-jetníky o věci, které by bylo vhodno do Prahy poslati, a působí mi velkou radost, že mohu veřejně konstatovati vzácnou ochotu, místy přímo nadšení, s kterým jsem se po Moravě setkával. Zatím však se přihlašovali i v cechách někteří horliví pracovníci k české exposici, objevovaly se nové, odjinud dosud neznámé věci, a tak konec konců znova se i cechy připojily k výstavě. Abychom bohatstvím české exposice konkurovali výstavě jubilejní nebo docela museu, na to nebylo pomyšlení. Šlo o to utvořiti zde z nových nálezů aspoň slušný doplněk sbírek musejních a předvésti souhrn sbírek moravských. Obé se pěkně podařilo, — pavilon „Pravěku země české", bývalý to pavilon Živnostenské banky a záložen českých dává o tom obsahem svým zřejmé svědectví.

Bohužel, některá musea česká a někteří jednotlivci nepochopili význam jednotné celkové representace předhistorie české jedním systematicky uspořádaným obrazcem, a sbírky své vystavili roztroušeně po hlavním paláci národopisném. Litujeme toho ne v zájmu svém, ale v zájmu jejich. Cena sbírek jejich se tam ztrácí.

Na výstavě mimo archaeologický pavilon nacházíme v národo pisném paláci sbírku p. Klapky ze Štradonic, sbírku musea třebe-nického, slánského a jiné.

Až do konce r. 1894 řídil přípravné práce pro výstavu archaeo-logickou pisatel těchto řádků, pravidelně po úřadě s p. Drem. J. Matějkou. Všechna snaha nesla se v prvé řadě k tomu, aby se udržel pro ni zvláštní samostatný pavilon. Bylo ještě v dobré paměti, jak