tedy je zobrazen skupinou výstavní, pěkně uspořádanou, jak svědčí naše vyobrazení na str. 11.

Neobyčejně zajímavý přežitek kulturní je zobrazen další figu-rinou, jak val a š ský b ač a rozněcuje „dřevěný" oheň točením dřeva, o dřevo. Dovoluji si tuto upozorniti na obšírný výklad tohoto obyčeje, který jsem podal zároveň, s odbornou literaturou příslušnou i cizí, starou až nejnovější, v srovnávací studii o tomto ohni v knize „Seznam pověr a zvyklostí pohanských z "VIII. věku (Indiculus superstitionum et paganianim) v Rozpravách české Akademie, třída I., r. III., čís. 2., v Praze, 1894, 90—95. Tam zevrubně vykládám o shodě tohoto obyčeje, doloženého posud v lidovém podání československém a vůbec v podání lidu slovanského (bývá nazýván oheň dřevěný, lesní, nový, živý, hojivý, car-ogoň) š obyčejem západoevropským, udržovaným podnes a zakazovaným po celý středověk od církve jako zvyklost zlořečená, pohanská, zachovávaná z dob předkřesťanských od pověrčivého lidu, jenž po celý středověk prese všecky zákazy církevní i světské přičítal ohni, roznícenému třením dřeva o dřevo moc očistnou, hojivou, sílu nadpřirozenou, rovněž jako posud lid slovanský ještě zapaluje hranici ohněm takto rozníceným při moru lidském i zvířecím a přičítá ohni moc zázračnou, ochrannou před nemocí, před nákazou. Patrno odtud, že podnes nevymizely z lidového podání národův evropských prese všechen pokrok na dráze vývoje kultumíko upomínky na staré představy o účinu ohně dřevěného, jak je posud v neporušené primitivnosti a v podobě asi prvotní nalézáme u kmenů polovzdělaných v Americe, v Africe, v Asii a v Austrálii. Výstavní figurína představuje baču z Valašska, kdež se prastarý přežitek kulturní udržel do nové doby. Podrobnosti a doklady viz v uvedené studii. Na str. 13. podáváme vyobrazení figuríny výstavní, kteráž budila zejména u odborníků právem velkou pozornost.

V robu protějším spatřujeme při odddělení lidové písně a lidové hudby, uspořádaném s osvědčenou znalosti a svědomitostí od p. prof. Dra. O. Hostinského, sborhudců. Uprostřed sedí dudák se starožitnými dudami že Strakonicka. Vedle něho stojí klarinetista z Velkého Meziříčí a houslista z Vysokého nad Jizerou, oba v rázovitém oděvu svého kraje. Ženské postavy doplňují malebnost této skupiny, jejíž vyobrazení čtoucí spatřuje na str. 14.

Střed další skupiny v rohu představuje obchůzku kolední s Betlémem, jak poučuje výklad připojený s nápisem „Valašští past n š i' zBrumovska". Výjev tento je věrně upraven dle fotografie podle skutečnosti, vyložené v oddělení valašském. Pečlivě upraveny jsou kroje a výzdoba koledujících hochů. Po stranách tohoto výjevu umístěny postavy muže a ženy z Hané a po levé straně postavy muže a ženy v honosném úboru zemanském z Oravy ze Slovenska. Že volba těchto postav, nikterak nesouvislých se středním výjevem, zavedla k dalším pak nedopatřením a nesprávné představě o podstatě věci,