0 této druhé podobizně dudáka toho neměl jsem ovšem ani já ani kdo jiný tehda a posud nejmenšího tušení. Následující milou náhodou však jsem se toho dopátral. Když jsem totiž podobiznu dudáka toho dřevoryiinou toliko vyobrazenou v onom kalendáři viděl a nyní z ní snímek k této zprávě své přiložiti chtěl, požádal jsem pozůstalou ovdovělou dceru tohoto zemřelého malíře pana Antonína Zellerína, paní Annu Svatošovou, jako známou zde výtečnou malířku a žákyni otce jejího, aby mně dudáka toho k tomu cíli vykreslila a možno-li podle popisu jeho v kalendáři tom vymalovala, abych jej pak dáti fotografovati a k tomuto úryvku historickému jeho fotografii barvo-tiskem provedenon připojiti mohl, což ovšem z pouhé jen, a to dosti hrubé dřevorytiny učiuiti nebylo možné. Ale jak milá a mě překvapující byla pak na to odDovéď její, že totiž to vše docela jest zbytečné, neboť prý chová posud společně 8 matkou druhý originál podobizny dudáka toho jako rodinnou památku po otci svém, kterouž že on i pro sebe tehda vymaloval a ji uchoval, a že mi ji tedy ráda k účelu tomu zapůjčí, což také pak co nejochotněji učinila, pročež oběma vyslovuji jménem svým a jménem všech občanů podobných památek milovných nejvřelejší díky. Toť věrohodný vznik a posavadní zachování věrohodné podobizny dudáka toho.

Nyní pak doplňuji já jsa toho pamětníkem a očitým svědkem další mně známé historické podrobnosti o dudákovi tóra. Jak v našem píseckém kraji a jeho vůkolí vůbec jest známo, ležel ve Strakonicích po dlouhá léta vždy jeden prapor pěšího pluku čís. 11 v Písku v našich velikých kasárnách čís. 194 a v malých kasárnách čís. 192 ubytovaný, pod dozorem vždy jednoho majora zde v soukromém domě, v posleduích letech v domě č. 142 bydlícího, a to včetně až do měsíce dubna r. 1825. Poslední ten major jmenoval se G-allot, s jehož chlapcem jsem zde chodil do školy roku 1821. Také ostatní důstoj-nictvo bylo ubytováno v domech soukromých. I na jména některých těchto důstojníků se posud pamatuji. Leželi tu tehda hejtmani Otten-feld, Zippe, Petit, zdejší rodák Lang, pak major zdejší rodák Schmied na odpočinku v domě číslo 113. Tento prapor střílel do terče po dlouhá léta pod „Káním vrchem" a později v „Průhonu" nad Blatskýra rybníkem. Skladiště prachu míval vždy v Schidingerově kap ičce u sv. Jana Nepomuckého, která posud stojí a v níž opět sochai sv. Jana Nepomuckého se nalézá.

Sem do Strakonic přicházela však také vždy každého roku na podzim ještě jedna divise pluku toho z Písku s celou hudební kapelou a někdy i s kapelníkem k manévrům, které se vždy za zámkem nebo na jiných polích k tomu hodících odbývaly a jen několik málo dnů trvaly. Hudební kapela provázela vždy k manévrům těm vojsko to a odtud zpět hrajíc při tom pochody. Kromě toho hrávala též hudba ta na náměstí před bytem majorovým nebo plukovníkovým a před shromážděným u něho dustojnickým sborem rozličné kusy, k čemuž