J. Wild ta, horlivého spolupracovníka našeho časopisu.

* Svatba selská z „Plzeňska" na Národopisné výstavě ěesko-slovanské v Praze 1895, v i-raze, 1895. Knížka obsahuje popis svatby z Plzeňska, kterou pořádal Národopisný odbor » Plzoi dne lá. července 1895 na NVÖ. řízením ué. V. Ambrože. Dd textu jsou vloženy písně svatební.

* Kuba L., Česká muzika, Staré tance z Domažlická, v Poděbradech, I. Obsahuje tance: „Bavorák"; Má hubičko, šorlicko; Po louce chodila; Pod našima okny roz-kvítá bez; Na tom našem ouvárečku ; Na tej louce zelený: Skály se pukají ; Ty jsi si myslila; Zahrajte mně „nahoru"; Za to já, můj chlapče. Tance tyto sebral na Chodsku neúmorně činný sběratel Kuba a opatřil lahodným průvodem na klavír. Ctná 2 zl.

* Heran Frant, O písni národní se zřetelem na nynější dobil, v Praze, 1895. Na ujmu pravé české písně národní šíři se v městě i po venkově hejno nechutných odr-novaček a kupletu, z němřiny upravovaných. Proti tomu je namířena úvaha Heranova. „Píseň národoí musí opět kolovat mezi lidem; ona musí zůstat jeho majetkem! Škola s rod'nou musí tcmu učiniti konec. A tu jest přední povinností učitelstva, rodičův a pěstounův, u svých svěřenců vypěstovati cit pro národní píseň." Z každé stránky vane nadšení pro píseň národní i upřímná ideální snaha zjednati nápravu. Zejména naše učitelstvo mělo by si povšimnouti Heranovy úvahy, pokud se týče pěstování národní písně ve školách. Rušivě působí některá nedopatření, zdá se, tiskové omyly.

* Adalberg S., Księga przysłów, przypowieści i wyrażeń przysłowiowych polskich, Warszawa 1894, cena 3 ruble. Objemná kniha (str. XVIII, 805) věnována památce zasloužilého ethnografa polského O. Kolberga. Důstojné to uctění jeho památky! Dr. Karłowicz ve svém referáte ve Wisłę neváhá vyznati, že kniha tato je dílem pomníkovém, že má A. ohromnou zásluhu, A. spořádal přísloví, sbíraná po dlouhá léta, v po-

řad abecední, v slovník, kdež pod-hesla, seřaděná abecedně, roztřiďuje vždy vše, co se jich týká. Je to způsob moderní a nabudeme takto žádoucího přehledu o příslovích i usnadníme si hledání, kdy na rychło je potřeba přísloví o některém zjevu. A nyní uvažujme, kolik tisíc lístků, výpisků při tomto soustavném pořadu-bylo nutno prohlédnouti znova a znova, opět a opět seřaditi, pečovati o náležité revokace atd. Kniha svědčí o obrovské píli A. a přesné uvozování ci-tátův i celková přehledná soustava svědčí o vzorné důkladnosti a vědecké dokonalosti. A. zná dobře všecky sbírky přísloví českých, staré i nejnovější, a těží z této znalosti, srovnávaje vhodně polská přísloví k českým, kterým věnoval plnou pozornost při delším pobytu svém v Praze. Kdy se dočká naše česká literatura podobného díla? * Sébillot P., legendes et cnriosités des métiers, IV. Coif-feurs, V. Les couturiěres, den-telliěres et modistes, VI.-VII. Les cordonniers et les chapeliers, VIII. Les patissiers, IX. Les bou-chers, X. Les charpentiers et les menuisiers, Paris 1895 čtenářstvu našemu dobře již známý redaktor „Revue des traditions populaires" Paul Sébillot pokračuje v řadě svých studií o řemeslnících v lidovém podání starém i novém, provázených, otisky starých i novějších vzácnýcn kreseb ze života řemeslnického, výjevů vážných i žertovných, karikova ných. Sbírka Sébillotova je neobyčejně zajímavá, a poněvadž si všímá řemesel u všech národů, nejen u Francouzů, jé to publikace důležitá pro kulturního historika a pro folkloristu, kteří najdou v knize plno srovnávacího ma-teriulu pro studium historie řemesel českých, plno analogie k českým písním o řemeslnících, ku pověrám, příslovím a názorům, k porozumění postupu a významu práce řemeslnické za starodávna u našich předků. Kniha je psána srozumitelně, poutavě a na konec vždy snesena všecka literatura, týkající se jednotlivých řemesel. Ve vydaných dosud svazcích vylíčil Sébillot vlásenkáře, krajkářky a mo-distky, ševče a kloboučníky, pasti-