rážto práce jest analogická práci slov-nikářské. Prameny musí býti prohlédnuty všechny, správně citovány a vždy citovány Látka musí býti přehledně urovnána, k čemuž volí soustavu buď svou, nejlépe založenou na vědeckých základech, anebo se prostě přidrží soustavy užité v některé ze sbírek dosavadních, již doplní z pramenů ostatních. To pak budiž opatřeno rejstříkem, který v tomto případě jest tak důležitý jako kniha sama a je nezbytnou podmínkou praktičnosti. Takový spis, jenž by nahrazoval deset jiných, byl by s radostí uvítán. Vzorem musela by býti Grohinannova sbírka: Aberglauben und Gebräuche aus Böhmen und Mähren, vydaná spolkem pro německý dějepis v Čechách r. 1864, již následoval i Houška v Mu-sejníku. — 2. Může vybrati jistou část literatury belletristické, básnické, dějepisné, školní atd. nebo jisté Časopisy nebo všechny spisy v jisté době, ale přesně určené, a vyčerpati odtud všechno, co má vztah k předmětu zkoumání. Tu však hlavní požadavek jest, aby udáno bylo, odkud a co je vybráno, a aby bylo správně citováno. Takovéto výpisky mají nepopiratelnou cenu jsouce pověřeny autoritou osvědčených spisovatelů; dají se snadno kontrolovati a jsou poměrně s malým namáháním spojeny.' Co by se na př. dalo z Boženy Němcové, z Nerudy a z Erbena vykořistiti! Vzorem v té příčině by mohl býti Zíbrtův spis o pověrách staročeských. — 3. Důležitá byla by sbírka pověr nyní v lidu žijících. Tu odpadne odkazování k spisům jiným; sběratel omezí se na zkušenost vlastní; ale roztřídí látku topograficky, a to buď vezme jeden okres a vypíše všechny zvyky dopodrobna, nebo vezme okresů více, a roztřídě látku dle nějakého spisu soukromého, na př. Grohmanna, udá, které pověry se v okresích dotyčných také vyskytují, k čemuž postačí odkázati na pouhé číslo nebo §, a pak doplní podrobně, co se tam vyskytuje nového neb odchylného. Práci tuto obstarávati může s největším zdarem redakce časopisu odborného, která příspěvky ze všech končin vlasti dle rubrik uvedených registrovati může.

český Lid omezuje se v té příčině pouze na nové příspěvky a pozoruhodnější varianty ; mnoho přispěje nynější výstava národopisná, ale status quo musí býti konečně zajištěn. — Tyto tři methody sběrací dají se spojiti jedna s kteroukoli ostatní i všechny najednou; ovšem se tím požadavky nemění; byla by to práce vyžadující celého muže. Máme-li však na zřeteli skutečné poměry, spokojíme se s rozdělením práce a vezmeme za vděk, jestliže v jednom z vylíčených, způsobů podány budou příspěvky platné. Varovati však jest před nesoustavným paběrkováním ve směrech všech; ner boť tím, jak podotčeno, přehled materiálu se znesnadňuje. Vyskytují se články v časopisech, nepodávající nic nového nebo málo nového meíi záplavou věcí starých a známých. Odborný pracovník musí čísti i články takové k vůli úplnosti, a jak mu při tom je, když nenašed nic podstatného, sezná, že zmařil vzácný čas, a s jakou tváří pohlíží na celé množství podob ných článků, od jichž čtení nadíti se může podobného výsledku? Ovšem, jest potřeba článků zábavně-poučných pro obecenstvo širší, ale kterak je rozpoznáme v nynější produkci folkloristické? Materiál zůstane materiálem, příspěvkem stejně cenným, ať to uveřejní akademie nebo denník politický, ať jest to v programe gymnasijním anebo v kalendáři. Tu by měli spisovatelé sami přesně označili, zdali nového něco podávají nebo vůbec co podávají.

* O poměru Musea království českého k musejním sbírkám krajinským uvažuje v pozoruhodném článku „Jest užitečno všude musea zakládati?" (Věstník, strana 17—21) konservatoř Klim. Čermák. Spisovatel pověděl tu někclik pravd trpkých, psaných však beze vší stranickosti, tryskajících jen z nadšené a účinné lásky k véci. Rozhovořiv se o povinnosti Zemského musea vůči krajinským museím, pokračuje vedle jiného: „Drobením slábneme. . . Nechť má Lhota své lhotské památky místní, o něž ani krajinské museum ani zemské se nestará, dobře uloženy, spořádány a po-