Seknica vyškovská (viz na str. 109) v sousedství oživena je dvěma mužskými postavami v kroji starosvětském a postavou ženy u kolébky s vyšňořeným děťátkem. Prohlížíme si v oddělení hanáckém staré i nové kroje hanácké, sbírku hudebních nástrojů (cimbál, niněru a pod.), památky cechovní (štíty, džbány, ferule) a na konec rozloučíme se se statnou postavou rodáka Skopalíka, jehož podoba podle skutečnosti je tu znázorněna figurínou.

Vstupujeme do oddělení brněnského a horáckého. Výstavka bedlivě vypravená. Výšivky z Troubska, Šlapanic, Ořechovska a z Klobúk jsou tu rozloženy s náležitým porozuměním důležitosti jejich ornamentiky, nikoli (jako nejednou jsme na NVč. zahlédli) na ruby, obráceně, s exposicí částic méně významných. Útulná měšťanská světnice z Brněnská ze století XVIII., pořízená nákladem spolku „Vesny" v Brně, nepoutá tolik naši pozornost, jako jizba na Brněnsku-Podhorácku (viz vyobr. na str. 112) ze začátku tohoto století, jak svědčí přípisek na sloupu od pí. Lucie Bakešové, pořa-datelky tohoto oddělení. Zajímavé je lůžko ze Šlapanic na pravé straně s výzdobou, dovedně malovanou od osmdesátileté babičky Šmídkové. Přes 80 let jsou stará bytelná kamna starosvětská ze Šešnovky u Sloupu. Světnice oživena je figurínami sedláka a selky z Troubska v nynějším kroji a pak sličnou postavou stárka z Líšně, jak drží v ruce starobylý vrub počítací, a postavou vyšňořené stárky rovněž z Líšně u Brna. V rohu ve skříni vystavuje „Vesna" brněnská figurinjy ženicha a nevěsty z Klobúk u Brna (viz vyobr. na str. 113), vhodně poučující o typech a krojích lidových z Brněnská. V oddělení horáckém, přehledně uspořádaném, nebudeme dlouho meškati, poněvadž se pak udá příležitost znova se sem vrátiti při popisu gruntu horáckého.

Tím jsme dokončili stručný přehled moravsko-slezsko-slovenské výstavky v pobočním oddělení levého křídla Národopisného paláce. Opakujeme znova stanovisko svoje, že nemíníme v tomto referáte podrobně líčiti kroje, výšivky, zvykoslovné památky a pod., poněvadž předpokládáme, že laskavý čtoucí, znaje obsah posavadních ročníků č. Lidu, nudil by se věcmi již odtud známými, vyloženými slovem i obrazem ode všech předních našich znalců lidového života československého.

Přejdeme nyní, odkud jsme vyšli, k oddělení slovenskému, a z něho vstupujeme do oddělení českého. Při vchodu seskupeny byly krojové figuríny jihočeské ve svatební průvod z Blatska (viz vyobrazení na str. 114). Název „blatský" v této skupině netýká se ovšem celéskupiny. Jsou to figuríny oděné krojem z jižních Čech vůbec a ne toliko krojem, charakteristickým pro ustálený [již po stránce národopisné okruh „Blatska", do něhož na právo nyní jdeme. Bohatá