Neboť jak jsem jej zde v roce 1820 před poštou císařovně Auguste Karolíně hráti viděl a slyšel a jak o tom i ta podobizna svědčí, tehdy jako mladík teprve škole odrostlý vyhlížel, kdežto onen pan Voldán roku 1735 narozený, tedy již 25 roků starý, sotva asi tak mladým by vypadal.

Ostatně nechci tento náhled svůj někomu vnucovati, aniž tohoto Jana Voldána a jeho potomstvo o jeho slávu snad skracovati, ale má přece každý onoho Vojtěcha Čerta za pravého dudáka pokládati neb i Jana Voldána, zvláště však i proto, že podivným způsobem ani jméno jeho ani rodiště se nezachovalo a ani v Pražském onom kalendáři ani v oné plukovní historii uvedeno není, čímž ovšem ta událost tak v mlby zastřena zůstala.*)

(Se 4 vyobrazeními.)

Čím typové a krojové studie Josefa Mánesa jsou národopisu českému, vědí, kdož lidopisným badáním po stránce vědecké neb umělecké hlouběji se obírali. Také v hlučném ruchu, kterýž Národopisná výstava letos vzbudila, jméno mistra našeho kolikráte mimochodem bylo vysloveno, ač tvorba Josefa Mánesa a též bratra jeho Quida tak úzkými vztahy s národopisným studiem spojená, na výstavě samé jedině podobiznou jeho nám byla připomenuta, jednou .ze set podobizen více méně vynikajících mužů a žen po různých odděleních výstavních v tak hojném počtu roztroušených.

Redakce českého Lidu, která bedlivě si všímá všech starších pracovníků na roli českého národopisu, již před nějakým časem mne vyzvala, abych sestavila, co mi o národopisných studiích Josefa Mánesa je povědomo. Přála bych si, aby součinností několika per došlo k podrobnému a soubornému vyčerpání látky, s uměleckého i národopisného stanoviska stejně poutavé a významné. Prozatím nebude od místa občas předvésti reprodukci některého z těch vzácných listů, na kterých velký umělec český skorém před půlstoletím zaznamenal vše, co na své pouti za typem národním zaznamenání hodného postihl.