Bartoloměj Tomášků, Sebastian Mařík, Václav Mářa, Štěpán Krejčí. — Jiřík Beneš, hospodář. — Petr Pilík, hospodář, Jan Čejka, Jan Václa-víků, Pavel Václavíků vystavěl sobě chalupu na gruntech Jana Václa-víka, Vít Outrata. —^ Václav Balík-, hospodář, Řehoř Panovec, hospodář, Jan Ctibor, Bartoň Bartošů, Jiřík Šimonu, chalupa první: Václav Bláha, chalupa druhá: Jan Švihlík. — Tomáš Matějíčků, hospodář, Jeroným Laláček, Bartoň Kother, chalupa na gruntu Tomáše Matějíčkova. — Mikuláš Slabá, Martin Barha. — Jan Štětka, Martin Špejl, Jan Švec, chalupa na obci Petr Kodrlec. (Některá jména se udržela na Chlumci podnes.)

Tato vesnice zanikla v třicetiletých válkách a zůstal jen kostel sv. Marka „na poušti" zvaný, kamž se každoročně mnoho poutníků scházelo a kněží z Počepic tu služby boží vykonávali. Císař Josef II. kostel ten r. 1783 zrušil a nyní je tu myslivcovo obydlí, ale základ kostela je dobře k poznání. Divné je, že lid o této zaniklé vesnici nic neví, a též nikde kromě naší knihy jsem nic zaznamenáno nenalezl. Ta okolnost však, že v knize Podhrad se neuvádí, v nejbližších pak urbářích chlumeckých opět jen Podhrad a nikde již Marky se uvádí, vzbuzuje mi domnění, že Podhrad a Marky jsou totožné, a že jen vzdálenější částka vsi Marky byla nepřítelem zpustošena a lid obydlí opustil.

Podává o tom zprávu chlumecky hejtman Pavel Drahnětický z Weisenberka svému pánu Zdeňkovi z Lobkovic dne 1. března 1622: Vsí pustých několik a již i z Počepic a i při samém zámku lidi pryč ucházeti chtějí. (Archiv roudnický.) A v jiné před tím zprávě sděluje pánu svému, že císařští (vojáci) u dvora klimětického sedláky robotující svlékli a potahy jim pobrali, též jednu klisnu ke dvoru patřící, a že stížnost panu Baltazarovi (de Maradas) zaslal.

(Dokončení.)

Na sv. Štěpána chodí ve Vizovicích dosud po domech Valaši. Jsou to chlapci 12—14 let staří. Mají na sobě přes svůj šat oblečenou bílou košili, kteráž je v pasu červenou mašlí spjata. V ruce má každý pořádný „Čagan". První z nich jmenuje se Valenta, druhý Štach a třetí G-ryca.. První vejde do „jizby“ Valenta. Štach a Gryca zůstanou za dveřmi. Vejda do dveří praví Valenta: „Kubernátum ku Betlému, indikátum Jerusalem, lém, lém, město Jerusalem.. — A co vy tu, malí ptáčkové, tak přelíbezným