zvané?????????? (pod. 5 čem. 1856 . + ????1895 r.), ????, 1896, zaslané laskavostí p. prof. Sumcova redakci C. Lidu.

+ Bogdanov Anatol, slavný anthropolog a zoolog v Moskvě, zemřel.

* Oslava jubilea prof. Dra. K. Weinholda (srv. č. Lid v. 380).

Kromě uvedeného pamětního spisu vratislavského „Beiträge zur Volkskunde", Breslau, 1896 (uvádíme z něho stati : Creizeuach, K dějinám váno 6-níeh svátků; Jiriczek, Die Am-lethsage auf Island; Mogk, Sagen-und Bannsprüehe aus einem alten Arz neibuche: ßegall, Etymologické pověsti z Krkonoš; Schroller, K charakteristice slezských sedláků) vydány byly na oslavu jubilea Wein-holdova: Festschrift zur 50 j ä h r i g u n Doktor jubelfeierKarlWein-h o 1 d s, Strassburg, 1898 (uvádíme z obsahu: E. H. Meyer, Totenbrettár im Sehwarzwald; Pfaff, Märchen aus Lobenfeld; Schröder, Marktkreuz und Rolandsbild) a pak Festgabe an Karl Weinhold. Ihrem Ehrenmit-gliede zu seinem 50jährigen Doktjr-jubileum dargebracht von der Ges. f. deutsche Philologie, Berlin, 1896. (Z obsahu vyjímáme: Bethge, Die altgermanische Hundertschaft; J. Bolte, In dulci jubilo.)

* Zachování chodských tradic

lidových. Pan Fr. J Hruška, čtenářstvu Č Lidu dobře známý, píše mi z Domažlic: „Naši Chodové jsou ještě v dozvucích nadšení, jež jim jejich loňské události přinesly. Nahlížejí sami, že je toho kroje i těch starých zvyků a těch písniček a toho všeho škoda. Chtějí sami záhubu zdržeti. Z toho ze všaho přicházíme k závěru, nebylo-li by dobře, zaříditi zrovna z nich a mezi nimi spolek pro zachovávání toho starého dědictví ..." Zapisuji do kroniky národopisného ruchu tuto zajímavou zprávu. Pravda, že při snaze podobné je potřeba největší opatrnosti, aby návrat k starodávným zvyklostem, kroji, zábavám nezavdal přížiny k úsměškům u těch, kteří lhostejně se dívají na ruch ná rodopisný nebo snad podceňují význam lidové svéráznosti. Od vážnosti k směšnosti je tu potom jen malý

krůček! Proti nedůvěře v podnik podobný možno namítnouti, že několik společností téhož druhu, jako se osnuje na Chodsku, v poslední době bylo založeno, na př. spolek pro zachování krojův a tradic ve Westfalsku, spolek pro zachování národního kroje tyrolského, družstvo pro obnovení a udržení kroje národního ve Štyrsku, (Viz Č, Lid V. 96 ) Také na Moravě dějí se pokusy podobné. Podle stanov oněch spolků cizích na př. slibují novomanželé a jejich mládenci s družičkami, že ode dne svatby, kdy se poprvé oděli krojem národním, vérně ovšem upraveným podle starých pravých vzoru, budou vždy v neděli a ve svátek, jakož i vůbec při slavnostních příležitostech nositi tento kroj. Vzpomínám tu bezděky, jak obdobný zjev opakuje se na Slovensku, kde v některých osadách smí lid přicházeti do kostela v neděli jen v úboru starodávném, nikoli v kroji nějakém módním, městském. Neopomenu podati další zprávy o výsledku slibného ruchu mezi Chody.

* Škarniclova knihtiskárna

V Skalici na Slovensku vydává, jak známo, pro lid knihy, jež ode dávna patří mezi oblíbenou öetbu prostonárodní: Magelonu, Meluzínu, Lucidáře, Enšpigla, Štilfrýda, Bruncyíka, Historii o selském pacholku atd. Úprava je zachována docela věrné podle starodávného způsobu, jakož i staré, hranaté, kostrbaté obrázky krášlí tyto přetisky staročeských knížek Bližší srovnání přesvědčí, že text je skoro doslovně otiskován podle předloh starých, až ze století XVII., a že tedy lid sytí se touže četbou, jako před sty lety, žije prese všecky vyspělosti kultury fin do siěcle v ovzduší primitivních názorů a v okruhu představ houževnatě zakotvených v tradici lidové. Sluší tu oznámiti, že bibliothekář Musea království českého v Praze p. Ad. Pa t e r a postaral se o to, aby v těchto dnech byla získána do musejní biblio-theky úplná sbírka těchto tisků Škarniclových. Zároveň s touto sbírkou vyžádal si z tiskárny řadu starých štočků k obrázkům, z nichž většina tvoří památky dřevo-ryteckého umění za starodávna. Ně-