Slavnosti výstavní, totiž toho druhu, o němž tu píšeme, byly právem zahrnuty do programu Národopisné Výstavy a opravdu znamenitě vyplnily svůj úkol. Především dlužno konstatovati, že doplnily jednotlivá příslušná oddělení živými osobami, znázorňujícími ve skutečnosti rozmanitým výběrem detaily krojové, kterých by návštěvník na figurínách výstavních marně hledal. Doplnily také vhodně zvolenými ukázkami obřadů, zábav a slavností se všemi říkadly a písněmi představu o životu lidu československého. Tento nepopiratelný požitek pro odborné studium národopisné družil se zároveň ku povznesení nálady obecenstva širšího, ku povznesení pravého smyslu pro národopis československý. Proto neváhal podepsaný vítati milé hosty moravské (Světozor 1895, 492) upřímným vyznáním, že lidové slavnosti výstavní a mezi nimi hlavně moravské roznítily slibný ruch mezi obecenstvem, takořka neočekávaně odhalily na NVČ. význam svéráznosti lidového života československého. Vždyť nadšení pro život lidový, jak propuklo rázem z posavadní lhostejnosti a nevšímavosti, často spojené s po-hrdlivými úsměšky v nejširších kruzích české veřejnosti, nejvíce čerpalo podnětu a posily právě v těchto slavnostech. Bouřlivý, srdečný jásot, jenž se rozléhal na uvítanou průvodu moravskému po Praze i na výstavě, byl jistě více než pouhým, chvilkovým projevem obecenstva, dojatého malebným pohledem na statné postavy, sličné zjevy a honosné úbory rozjařených hostí moravských. Jediný pohled tento a podivení pak při starodávných, vážných i čtveračivých obřadech na výstavě působily takořka kouzlem a prospěly dlouholeté, tiché činnosti našich národopisců, kteří po léta již pérem i slovem upozorňovali na všecky tyto půvaby života lidového, nezkaleného na dobro živly cizími. Dodatečné vyobrazení hudců valašských viz na str. 508.

Rozumí se, že také ostatní slavnosti působily podobným účinem. Na př. slavnosti plzeňské, při nichž mohli se ti, kohož krojové detaily české zajímají, seznámiti s úbory, které na žádné figuríně ve výstavě nebyly znázorněny. Není nemístné v referátu výstavním zmíniti se o starobylém, vzácném kroji dvou stařen v průvodu plzeňském, jež právem budily pozornost nezvyklou úpravou čepce. Laskavostí pana prof. J. Kouly dostalo se mi spolehlivého popisu tohoto starého kroje plzeňského od p. Saitze, říd. učitele v Ejpovicích u Rokycan zároveň s vyobrazením ženy v tomto kroji, kterým tuto nahrazuji vyobrazení onoho kroje z průvodu plzeňského, jehož jsem nemohl na NVČ. opatřiti. Srv. Světozor 1895, 432. Podle zprávy p. Saitze nosívají starý tento kroj ještě místy vdané ženy ve farnosti dejšinské a druzdovské, ač bez holubinky, která je nahrazena šátkem. Viz vyobrazení na str. 505 a 506. Upozorňujeme, že je to první vyobrazení tohoto již vzácného způsobu, jak se na Plzeňsku nosíval bílý vyšívaný šátek podle mody starodávné. Tím spíše tedy potřeba věnovati pozornost tomuto kroji, jejž jsme zahlédli při průvodu plzeňském, a zachovati budoucnosti bezpečnou zprávu v odborném časopise o tomto