mickou pracovnu péčí mag. farm. K. Schiirera a B. Krofta. V č. 3. „u Hedviku" postaral se spolek „Domácnost" (česká škola kuchařská) o zdařilé napodobení městské kuchyně české z XVIII. století. Viz její vyobrazení na str. 511.

Jak již bylo řečeno, Stará Praha stala se střediskem zábav a kratochvílí po celou dobu výstavy. Na Malém rynečku byly pořádány podle rady Dra. Z. Wintra staročeské výjevy pouliční a zábavy všeho druhu. Tam honilo se ke kroužku (srv. str. 410), uváděl se beán v život akademický (viz str. 484), tam bylo provozováno „cassatum", zpívala se zastaveníčka staročeská atd. Hlavní pak pozornost poutaly divadelní hry staročeské „Mastičkář" a „Sedlský masopust". Podávajíce vyobrazení bouřlivého výjevu z této hry, jak byla provozována za neobyčejného účastenství tolikráte v Staré Praze, zaznamenáváme tu zároveň, že největší podíl v těchto historických kratochvílích v Staré Praze měl herec J. Šváb. (Vyobr. staročeského divadla na str. 512.)

Zastavíme se ještě v Kokoříně (viz vyobrazení na zvláštní příloze), kdež Klub českých turistů v napodobených místnostech zřícenin hradu Kokořína pořídil dioratnatický obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou. Byly tu zároveň znázorněny výjevy na hradě středověkém (mučírna, hladomorna, poprava, pitka ve sklepě).

Podali jsme tu podle slibu svého stručný obraz Národopisné Výstavy, pokud se týkala programu Českého Lidu. Nešlo zatím o úvahy, jaký význam měla výstava tato, nešlo také o kritiku celku i pak podrobných oddělení. Kdo znal Výstavu a bude nestranně posuzovati tento přehled národopisného jádra výstavního, jistě (doufám) neupře, že obraz Národopisné Výstavy po této stránce (národopisné) bude příští době v V. ročníku Českého Lidu zachován dokonale, se všemi zjevy významnými, podstatnými. Již postup, jakým jsme čtoucího provázeli po Národopisném paláci a pak po Českoslovanské dědině, byl řízen snahou, aby stručný text k řadě vyobrazení, seskupených za sebou podle skutečného roztřídění a uspořádání výstavních oddělení národopisných, v hlavních obrysech dostihl úplné představy těchto nejdůležitějších oddílů Národopisné Výstavy. Neušlo nám nic důležitějšího jak v oddělení zvykoslovném, v odděleních krajinských i v dědině zvláště. Každý statek, každá chalupa, byl vyobrazen zvenčí o sobě, i pak byly vybrány pohledy na vnitřek, pravidelně světnice s obyvateli výstavními i jiné místnosti a pohledy. Zvláštní pozornost věnovali jsme také lidovému umění, jež na výstavě prakticky bylo znázorňováno vy-šívačkami, krajkářkami a pod., rovněž jako hudbou, jak svědčí úplná sbírka vyobrazení příslušných, zvláště pak vyšívaček a hudců, kteří krátkou toliko dobu meškali na výstavě. Rozumí se, že patřičná pozornost