Obr. 4. Děvče „na votýpkácli". (Ke článku J. F. Hrušky: Chodský dřevorubec a jeho práce.)

A náš dřevař si při té práci nepostýská, nezatouží — leda — když jí není!

Ti staří mezi. nimi ještě z ní „skovávali" groše a zlatky, až narostly desítky, dvě, tři sta, „skovávali" na kravičku, na chaloupky, pro ty děti, „háby míli snáz, na časy, dyby bulo hůř," „skovávali" šetrně a s radostí i „na — funus". Lide můj, dlouho-li zůstaneš tak? . . .*)