472

Ze života slezských dětí.

Podává P. Jan Vyhlídal.

(Další stať.)

G. Nábožensko-mravní z vedení.

Jakmile dítc vyzná se jeu poněkud v řeči, zbožná matka učí je znáti Boha; aby vědělo, kde Pán Bůh obzvláště bydlí, ptá se ho: „Kaj jo Pamba? Kaj je Pambu?:' A když „děť za raz báči*) do neba", raduje se matička. Potom učí je se požehnati. A když kříž jak's tak's dovedl, táže se dítěte: „Kelko je bohů?" „Jeden." „Kelko božských osob ?" „Tři sú božské osoby: Buh Otec, Bah Syn, a Buh Duch svaty?"

Tyto otázky a odpovědi nejsou u všech matek běžný, většina z nich pravila, že takovým věcem naučí je velebný paterek až ve škole. Co se týče učení modlitbám v rodině, staří lidé vypravovali: „u nas se žáden neučil modliť, ten malučky klekl na kraj k druhým, a naučil se od nich řikať" ; takový způsob cvičení v modlitbách platil jen v rodinách, kde bylo více dětí, jinak matky, pěstounky velmi dbaly a dbají, by chovanci jejich, co nejdříve poradili říkať, nebo toť jejich chlouba. Začínávají nějakou kratičkou, veršovanou modlitbičkou.

Později se učí dítě „Otčenáš a Zdrávas", „Věřím", „Anděle Boží", „Zdrávas Královno" a rozličným jiným „říkáním". Modlitby večerní končívají obyčejně takto: „Svatý Bože, svatý Silný a Nesmrtelný, smiluj se nad námi!" „Bože Otče bud' milostiv mně hříšnému!" K tomu dodají ještě jeden nebo tři Otčenáše a Zdrávasy za rodiče, stařenky a stařečky. .

Modliteb, jež k obyčejným se připojují, nahledati možno po dědinách slezských dosti mnoho; též za rozličných příležitostí modlívají se zvláštní modlitby, na př. jde-li kněz s Pánem Bohem, má-li se jíti kolem hřbitova, zahřmí-li a t. d.

Napíšeme z nich ty, jež se nám podařilo slyšeti.