žádného, aniž poručníka řádného, vyrostl na postrach celé dědiny a vů-kolní krajiny. Trápil nejprve předměstské slepičky, zaměřil k Modrci nezvaný host, tam požral lán pšenice a vše, co tam měli, sedláka, který naň přišel, tak silně klub, že ležel na břiše, a místo co by jej chyt, odešel a přál mu ještě dobrý apetit. Od Modrce pospíchal ke korou-vetské pasece, tam vlít oknem do mlejnice a sežral tam celý hektolitr pšenice. To když mlynář uhlídal, do křiku hned se dal a volal na Matěje: „Pojď mně pomoct chytnout zloděje." Kohout se hned otočil, popadl ho za oba dva boky a hodil ho na vandroky. Do Ameriky*) za Jelínkem na cestu se dal, a tam silno kominíka pozobal, tak že byl z černého červený a velice byl zraněný. Muzikanti, vivat! Všude své hanebné řemeslo provozoval. U Litomyšle spáchal hrozný skutek, zapálil tam rybník a dříve nežli útek, pochytal z něj ryby a v potoce je utopil, aby svou zlost na jiném si ukrotil. Takto řádil divoce až do vsi Chlupatice, kdež jej zasáhla ruka spravedlnosti a uďála mu konec jeho radosti. Jednou když musel se před lidmi schovati a vynašel si za svou skrýš za vsi opuštěnou chýž, odkudž ďál výlety v noci do zahrad a sadů, až čert nastrčil starou babu, by jeho skrýš odkryla, jenž ji spíš kryla mohyla. Když se totiž chtěla před bouřkou v chatě schovati, uslyšela americkou nestvůru s očima ohnivýma v tmavém koutě zlostně krákorati: „Chval tebe každý duch," v tom však kohout na babu žuch. Která hnedle do vsi běžela a cestou hrozně ječela, že právě lucipera viděla. Rychtář té obce se toho tak tuze lek, že sebou zrovna o zem sek a v roztržitosti místo svou dýmku zapaloval si u boty holinku. Tu nastal ve vsi velký shon, neb se zvonilo na velký zvon a ve čtvrt hodině táhla již celá armáda na ubohého kohouta, ozbrojena až po brady, vůdcem byl mistr Potěh, bývalý kaprál od gardy, a jako poslední trumf proti satanáši vezli vědro čarovné vody na trakači. Nepřítel však nevyváži jen tak zhola, nejednoho j posud bolí noha, jiný má vyklubané oči, mistr Potěh má z uniformy cucky. Konečně byl svázán hlavou na přepač a položen na trakač a vezli ho v tomto překrásném jednokolovéin vozi do hostince pana Kozy. Ani na tom nebylo ještě dosti, přivezli ho sem na předměstí, tu" ho pan Kovář k sobě vzal, ale ten si dal, pivo, víno, cerbuláty, ba i všecky traktaráty do rána mu sněd. Za to si pan Kovář na vás ušed, aby jsme ho pod supernaci vzali a před tento soud ho pohnali. Potom po dlouhé poradě jest odsouzen a nález jeho smrti takto vynesen: Umři, chlape, umři smrtí cepem, nebudeš více běhati tímto světem, důkaz tvojích nešlechetností udělá konec tvojí radosti, nechceme tě déle mít, proto tě dáme cepem štít! Muzikanti, vivat! Nežli se přiblíží chvíle jeho poslední, prosí o milostivé odpuštění, jestli nepřijde jeho amnestie, odkazuje své ostatky, jak následuje:

1. Hlavu pánům študentům. **) 2. Mozek všem popletencům, protože je mladý a úplně zdravý, jak každý uznat musí, že je kohoutí lepší než