str. 556
II. Můj rozmilej pantatínku, prosím já vás velice, abyste vy nezbraňoval vaší milý cerušce, abyste jí nebránili trady, trady dá, trady J trady dá, a na její vůli dali, trady, trady dá, trady, trady dá. (Dohra: trádyja, dyja dá ...)
III. Vstaň, mládenče, vod noh našich, státi se to nemůže, naše céra*tuze mladá, nepotřebuje muže, chceš-li na ni rok čekati, trady, trady dá, trady, trady dá, pak se ti to může státi, trady, trady dá, trady, trady dá. (Dohra.)
IV. Pámbu ví, kde za rok budu, kde budu mít procházku, esli já tě nedostanu, malovanej vobrázku, pudu já zejtra do Prahy, trady, trady dá, trady, trady dá, a tam se dám pod lejtchary, trady, trady dá, trady, trady dá. (Dohra.)
V. Tam dostanu modrý šaty a klobouk premovaný, dvě pistole, karabinu a boty s vostruhami. Proto se mně šavle blejská, trady, trady dá, trady, trady dá, že se mně tu nic nestejská, trady, trady dá, trady, trady dá. (Dohra.)
|
Tanec kolový.
Tanečník s tanečnicí zavěšen kráčí k hudebníkům a zpívá „polku" v tempu pochodovém a od muzikantů se dále po hospodě krokem pochodovým prochází. Když přezpíval sólo i s dohrou a do cymbálu hodil peníz, aby muzikanti mu hráli, spustili tito tentýž nápěv. Tu se již přidružily ostatní dvojice do kola a tančily: (1.—10.) polku a pak, vzavše se za ruce (ale nikoliv křížem), tancovaly (11.—12.) řezanku. Pak zbočily ruce a tančily (13.—14.) polku na místě, pak (15.—16.) řezanku, konečně (17.—20.) polku při obyčejném držení.
Někteří hudebníci byli v nemalých rozpacích, když tuto „polku" měli po prvním přezpívání spustit. Popletli se. Celá hospoda „dala se do smíchu na plný kolo".
Ve Stanu předzpíval tanečník hudebníkům na př. tento nápěv:
|
