slovenské: U Cešína bubny bijou; Anička, dušička, kde si bola; Dobru noc, můj milý; Ponad svatý Mikuláš osievá sa drobný dážd1; Daj mi, Bože, ten dar; Už mi tak.nebude; Krásně jsem já dcerka; Já jsem chudý poustevníček; Aby nás Pán Bůh miloval. — M. V á-clavek, Některé zvyky a obyčeje výroční, Sborník musejní společnosti ve Valaš. Meziříčí, č. 1, ve Val. Meziříčí, 1884, str. 13—23 otiskuje písně kolední, na smrtnou neděli a pod. — Jos. Schön uveřejnil v Hormayerově Archivu, 1830, XXI. str. 373, 590 překlad písní (Böhmische Volkslieder): 1. Dávali mně za mou flandu čtyry libry diamantu. 2. Má panenka hezká je. 3. Pí, synáčku, pomaloučku. 4. Můj milý na louce seče, pospíším za ním hrabat. 5. Když jsou naši pívávali. 6. Lepší je bratříčku na vraném koníčku. 7. Přineste mně sem vojenské mundúry. 8. Dostal jsem bílý šaty. 9. Starala se matka má, kde mni Pán Bůh místo dá. 10. Koukni, holka, koukni. 11. Měla jsem holoubka. 12. Sil jsem proso. 13. Neřekl jsem dnes tejden, že budu voják. 14. Ta jičínská brána. 15. Stojí hruška v šírém poli vysoká. 16. Již nebudou víc ty časy. 17. Náš tatíček nebožtíček. 18. Já do lesa nepojedu. 19. Jděte vy ženatý k ženám.

Bílá paní. F. v. Krones uveřejnil článek Bertha (Perchta) von Liechtenstein, geborene- Eosenberg (f 1476) und die Sage von der „Weissen Frau" zu Neuhaus, Teltsch, Zeitschrift des Vereines für Gesch. Mährens, Brunn, 1897, I., 2. Heft, str. 1 ad. Tam uvádí literaturu. Tuto vypisuji jeho údaje a zároveň doplňuji (doplňky jsou vyznačeny písmem proloženým): Nagel, Dissertatio historico-metaphysica de celebri spectro Weisse Frau, 1743; Schiffner, Gallerie der interess. und merkwürd. Personen nebst der Beschreibung merkwürd. böhmischen Landesseltenheiten alter und neuer Zeit, IV. Band, Prag, 1803 (155—183: Leben der Perchta v. Rosenberg, vermählten Baronin von Lichtenstein); G e r 1 e, Völkssagen von der "Weissen Frau zu Neuhaus, Hist. Bildersaal der Vorzeit Böhmens, Prag, 1823, I. Band, 223; Schön Job., Die weisse Frau, Hormayer, .Archiv, 1825, XVI. No. 94, 587 bis 588; Augezky K., Originalurkunden die Bertha von Rosenberg, die sogen. Weisse Frau betreffend, Hormayer, Archiv 1829, XX., Nr. 37, 295—297, Nr. 44, 343 ad., Nr. 64, 503 ad.; 1830, XXL, Nr. 6, 44 ad., Nr. 14, 107—108. Nr. 19,19—22. Die Weisse Frau, Hormayer, Taschenbuch, Wien, N. Folge, 1830, I. 441; Ueber die Sage von der Weissen Frau, Wanderer, 1841, 142; Die Weisse Frau, Ost und West, Prag, 1847, 171 str.; v. Weyh-rother Kl. R., Die Weisse Frau von Neuhaus, Panorama des Universums, Prag, XVI., 1849, str. 371; Perchta v. Rosenberg, Claudius, Die Herren vonNeuhaus, Neuhaus, 1850, 185 ad.; Minutoli, Die weisse Frau, Berlin, 1850; Bílá paní, Vesna, v Praze, 1851, č. 117; Perchta z Rožmberka, Bílá paní z Hradce Jindřichova, Lumír, 1851, I., díl 1., str. 255 ad.; Legis Glückselig, Die weisse Frau nach der Geschichte und Sage, Illustrierte Chronik v.