str. 68
uvádí se za r. 1744 škod a útrat na 2842 zl. 39 kr, kromě 202 zl., které musilo město dáti místo rekrut personálních, roku pak následujícího za pří-přeže do Slezska 328 zl. 5 kr. Po bitvě u Kolína r. 1757 pobyly tu (po sobě) obě armády, jak pruská s králem Fridrichem II. v čele, který se ubytoval ve škole (od 20. až do 27. června), tak i rakouská s generálem Daunem a princem Lothrinským (od odpolední téhož dne do 4. Července. Úroda byla zničena, mnoho dobytka hovězího i koňského násilně odvedeno. Což divu tedy. že v takových případech ohlížel se magistrát po prostředcích mimořádných. A tak zavedena byla u nás r. 1756 daň z mládencův a panen. Usnesla se totiž magistrátem svolaná obec, aby na opatření rekrutů zaplatila na svobodě jsoucí děvčata od 15 let počínajíc, synkové pak městští od 16 let po 11 kr. za osobu. Vybralo se takto 66 zl. 33 kr. a zaopatřili se z toho 3 rekruti. Kromě toho vynesla dávka sousedská, podružská i oby-vatelská 120 zl. 13 kr. F. Otruba.
* Svatojanské ohně. Jak známo, pálívají v některých krajinách českých ohně u večer před svátkem sv. Jana Křtitele, v jiných před sv. Filipem a Jakubem. Na jihu rozšířeno je pálení ohňů svatojanských v kraji budějovickém, kromě Jindřichohradecká a větší části Třeboňska, v této pak krajině, na Táborsku a v středních cechách pálí se ohně íilipo-jakubské. Na Králové-Hradecku shledáváme se s ohni filipo-jakub-skými, na Broumovsku však se svatojanskými. Ale zdá se, že za starých časů v krajích, kde pálí se dnes ohně filipo-jakubské, pálívaly se též ohně svatojanské. Určitý doklad pro to máme zatím jen z Jindřichova Hradce, kde r. 1499 za příčinou pocty „u večer při ohni k sv. Janu kněžně J. Mti. za 2 pintě vína a na zajtřije Pánu J. Mti. s dvořany za 5 pinet 24 gr." bylo z městského úřadu vyplaceno. (Registrum perceptorum ac distributorům v městském museu jindřihohradeckénť).
L. Domečka.
* Co je to „dvořák"? Zd. Nejedlý zmiňuje se na straně 9. v článku „český dům" o názvu „dvořák". Není nezajímavé všimnouti si, co slovo to značí. Na str. 69. vyobrazen dvořák záhorský z Biškovic u Bystřice pod Hostýnem. „Typ v kraji. záhorském téměř poslední! Má žluté jirchové, po bocích vyšité koženky, modrou vyšívanou vestu (frydku) a modrý, rovněž vyšíváním a knoflíčky zdobený kabátec (marýnku). V týle dosud nosí dlouhý vlas, tak zv. gracku. Širák ozdobený barevnými housenkami někam odložil. Je to dvořák Josef Klvaňa, sedmdesátiletý, z Biškovic. Co je to dvořák? Dvořáci jsou podnes majetníky tak zv. dvorství. Jsou to větší grunty (celolány), které za dob roboty osvobozeny byly na základě různých privilegií od vykonávání veškeré roboty. Jen jako na formální uznávání vrchnosti přikázána jim byla ročně nějaká nepatrná práce, a i za tu byli odměňováni platem, ovšem že též více méně formálním. Tímto zvláštním postavením dvořáci nad ostatní rolnictvo byli vyzdviženi a střežili své dobré staré privileje pergamenové, sahající několik století nazpět, velice vytrvale. Tak na př. Klvaňové, jejichž privileje sahají do dob, kdy na Helfenštejně u Lipníka vládli pá-
|
|
