str. 77
odpoledne s hudbou jdou mládenci po vsi (pro děvčata). Jeden má džbán piva a tácek se sklenicí a dává panímámám připij eti. Při tom říkají: ,Ctěný pantáto a panímámo. Odpusťte, že jsem se osmělil a s těmato parma mládenci do vašeho příbytku vstoupil. My slavíme dnes den sv. apoštolů Filipa a Jakuba, kteří jsou zavřeni v žaláři, vypustili holubičku, ta nám přinesla větvičku, my zase máječku do vašeho příbytečku a žádáme uctivě o vaši družičku. A vy, panno, řekněte nám ano, snad se na nás mrzeti nebudete, že také jednou v roce přišla na vás kontribuce. Pantáta s panímámou se umluvili, byste s námi šla a se bavila." Když se to skončí, jdou k hospodě. Tam stojí veliká, čištěná (oloupaná) máje a na ní nahoře dárky. Mládež tam šplhá, pak se jde do hospody a tam se tančí až do rána bílého. Podle vypravování S. Macichové
Dr. J. V. Šimák.
* O uctivosti našeho lidu. Vraceje se kdysi z Levého Hradce, došel jsem k přívozu klecanskému, a dav se převézti přes řeku, šel jsem na Přemyšlení (u Klecan). V cihelně tamní sešel jsem se s cihlářem. Pozdravil mne, slovo dalo slovo, a již byl hovor. Stěžoval si mi, že jeden „pán" mu na pozdrav jeho neodpovídá. „Nevím, prosím," pravil, „co jsem mu udělal, no ale když nechce, já ho už nepozdravím. Já si ten pozdrav pomyslím, ale neřeknu ho." Ferd. Pátek.
* Valaši s Popova u Valašských Klobúk na Moravě. Obrázky (str. 78, 79) ukazují lid z Popova při Val. Klobúcích, kde valašský kroj kolem Štítné, Bilnice a Brumova se ještě úplně skorém zachoval, jakkoliv v krajích severnějších Valašska již se rychle vytrácí. Kroj zdejší ostatně se poněkud od severovalašského odlišuje. Má sice mnoho věcí zevně s ním společných, hlavně u ženských, ale brucleky (vesty) červené jsou tu jinak vyzdobeny než na severu a vedle bílých nohavic huněných i bledě modré se vyskytují dosti zhusta. Haleny, kabátového střihu, jsou tu dlouhé, bílé. Druhdy nosily se i černé mentýky na svatby a byly opásány červeným šňůrovým „sakem". Kožichy mužské i ženské jsou krátké. Širák druhdy býval široký jako na uherské straně a slul „plstka", nyní se nosí klobouky vyšší. Ženy nosí rukávce s rukávy nepříliš dutými, vyšité po valašsku. Také nenosí fěrtochů ani šorců, leč leknice, při nichž sukně spojena jest se živůtkem v jedno. Dříve nosily se však leknice bílé, zastupujíce slovenský fěrtoch a k nim patřila kordulka a sváteční rukávce. Nyní již po většině jen barevné leknice se nosí s barevnými ži-živůtky. Šátek dosti malý váže se po valašském způsobu vždy pod bradu. Na nohou mají ženské jen „jančary" (botky šněrovací), druhdy nosily se střevíce s „lipačema", jazykovitými to sukénky, jako jinde na Valašsku. Na zimu vesměs bílé huněné papuče (kopýtca) jak muži tak ženy oblékají.
J. Klvaňa Světozor, 1896, 264.
* Věštby 0 jater štičích. Píše B a r n e r ve Fišerových Knihách hospodářských, vyd. 1706, II. 304: „Rybáři mají podivné zkušení a kteréž zřídka oklamává z štičího jatříčka, z něhož hádají, jaká bude zima. Jestli, praví oni, jatříčko štiky proti měchýřku žluče, t. j. pozadu jest široké a přední díl špičatý, to pokládá, že zima dlouho trvati bude." Zbt.
|
|
