K dosavadním dokladům podařilo se nám sehnati i jiné, svědčící, jak rozšířen a zakořeněn byl způsob zobrazovati nejsv. Trojici skupinou tří hlav.

I. Ve třetí komnatě uměleckého kabinetu na zámku drážďanském uvádí se v I. polovici minulého století pokál takto popisovaný: „Na jednom z pokálů posléze uvedených z rohoviny nebo spíše ze sloni jsou rozmanité basreliefy a islandská (?) slova: Heilach rar brennikar pikkar (pohár nebo pokál svaté Trojice). Bůh jest na něm zobrazen obličejem trojitým." 5)

II. Při opravě velmi zajímavé fasády Františkánského kostela ve Vídni bylo možno blíže si prohlédnouti a úplně zjistiti onu záhadnou, všelijak popisovanou figuru, která zakončuje vrchol štítu, který jest na každé straně dvěma a nahoře jednou postavou ozdoben. Nejhořeji postava korunovaného starce se třemi obličeji tak vytvořenými (jeden v před a druhé dva proti každé straně), že bylo třeba naznačiti jen 4 oči. Drží pásku. Tvoří trojúhelník vrcholem dolů obrácený s kulatými destičkami terčovitými, z nichž v jedné z hořejších P (Pater =: Otec), v druhé F (Filius == Syn) a dolejší SS (Spiritus sanctus) jest napsáno. Na každé pásce spojující destičky tyto čteme: non est (= není). Uprostřed trojúhelníku samého jest čtvrtá takováto destička s: D (í)eus = Bůh), k níž sbíhají se 3 pásky ze tří úhlů, každý se slovem: est (:= j'est). Že i toto vzácné vyobrazení představuje nejsv. Trojici, netřeba pochybovati. Postava tato opatřena jest letopočtem: 1604. Jak asi rozšířen byl tento způsob, když mohl ještě v té době nalézti místo v hlavním městě zemském!6) Jako ještě dnes- spatřujeme obrazy a sochy nejsv. Trojice též na staveních obytných, tak tomu bylo zajisté i za starodávna, s tím arci rozdílem, že obrazy ty byly v oné formě, nyní zavržené.

Příklad toho jest podnes v Brixenu v již. Tyrolsku, kde zatupený roh jednoho domu nárožního v I. poschodí nese na úzkém výitěžku sochu 3 m. vysokou, vyřezanou z dubového kmene vzezření Krištofa, za jakého také byla pokládána na prvý pohled. Ale popis její jinak poučuje. Statná postava mužská, zcela nahá, s hojným vlasem, opásaná kol kyčlí jen podpáskou z listí, má 3 krky se 3 zcela oddělenými a různými hlavami, které na různo hledí; opírá se pravicí na dlouhé hrabiště, přitlačené přímo k tělu. Levé rámě schází zúplna, patrně zubem času byvši oderváno, jako vůbec celá socha jest značně sešlá stářím a nepohodami, přece však ještě dnes svědčí o veliké dovednosti technické a jistém vkusu uměleckém. Tak na př. prostřední přímo do předu hledící hlava jest zcela typu hlavy Kristovy, ještě nyní jest velmi dobře zachovaná a má vous i vlas velmi pečlivě vyřezaný. Hlava nad levým ramenem jest typu rozhodně semitského, kdežto pravá hlava jest téže tvářnosti, jak známe z četných nálezů podoby starých bojovníků římských. Pisatel