* Obchůzky s jesličkami. Dva obrázky poučují názorně o tom, jak vypadají jesličky, s nimiž u nás před vánočními hody a, o vánocích chodívají. Tom. Liška ve Zvoleůovsi zachytil (viz str. 158.) fotografickým strojem tři dráteníky, kteří se všemi odznaky svého cechu dům od domu chodívají a nábožné koledy slovenské prozpěvují. Na zvláštní příloze seznamuje proslulý umělec český, žijící nyní v Paříži, Alfons Mucha s obchůzkou Slováků z Uher, kteří zašli si přes hranice zakoledovat na Moravské Slovácko a zároveň si přivydělat koledováním na živobytí v krušných zimních časech. Z.

* Slaměný věnec nad šenkem vína moravského v Polsku. „Wina wegierskiego z morawskiem pospoíu nie spuszczač do piwnicy, aby ich nie mieszano ;• kto handluje jedněm, niech sig nie chwyta drugiego. Na wino mor.a wskie wieniec slomiany osobný, wedlug starodawn. ego zwyczaju, na lindeburskie czyli sautojerskie przez wieniec zielony síorniany krzyž." Nad šenkem piva býval totiž vích, věchet, nad šenkem • vínem věnec zavěšen jakožto odznak výčepnictví. (Golgbiowski, Domy i dwory, Lwów, 1884, str. 111.) ^bt.

* Drotaři. P. Duras ve Slaném šťastně zachytil již několik velice zdařilých studií fotografických. Na našem vyobrazení (viz str. 159) znázorněna práce mladých drotarů pěkného typu slovenského, jak zasedli k nevýnosné práci. Úbor jejich zároveň dobře poučuje, jak hoši odkládají zedraný oděv domácí á nahrazují nedostatky takto vznikající pestrou směsí šatstva nejrozmanitějšího, kus po kuse vyžebraného.

* Kroje ze Záhoří moravského. Při referátu o Národopisné Výstavě slíbili jsme, že ob. čas bude Český Lid podávati doplňky, podrobné, věcné opravy jednotlivých oddělení a pod. Na str. 161. vyobrazeny jsou kroje ze Záhoří moravského od Dřevohostic. Moravské Záhoří? Jak připomíná prof. J. Klvaňa (Světozor 1896, str. 239), dostalo se Moravské Záhoří z většiny na Národopisné Výstavě někam na Slezsko. „Sám Bůh ví proč! Nejspíš tím, že bylo tu na Moravě několik Záhoří, a ti, kteří věci ze. Záhoří podhostýnského odesílali, nebyli po ruce, aby věci své tam umístili, kam vlastně patřily, totiž k h a n á-c ké m u o d d í 1 u. Patříť podhostýnske Záhoří mezi Lipníkem, Hranicemi a Dřevohosticemi k nejsevernějšímu výběžku hanáckému. Hanáci přecházejí tu některými maličkostmi v kroji mužském již do valašského rázu. Že však přece Záhoráci (tak hlavně vůči Lipníku a Přerovu šlovou), jsou Hanáci, poznáme nejen podle nářečí, které téměř úplně shoduje se s nářečím kroměřižským, ale i podle kroje, jak jej náš obrázek, předvádí. Ženské jsou úplně po hanácku oblečeny, byť i ne tou bohatostí pravé, pomoravské Hané; nevěsta uprostřed má i úvodnici (plachtu nevěstinskou) rázu hanáckého, žlutě vyšitou, i pantlík na hlavě, třebas i tento více věnci se podobal, než té koruně zrcadélkové, které se na Tovačovsku a Kroměřížsku pohtlík říkávalo. Mužští ovšem jinak jsou (v letním úboru) spraveni než Hanáci praví. Mají žluté kožence, modré vesty a kabátce. Ale když v zimě oblékl se některý z mých strýců do dubě-