Moravští sedláci v brněnském rukopise z XV. století.

obrázku podaný jest „poslední Mohykán". Potud prof. J. Klvaňa (Světozor 1895, str. 24). Dodáváme tu, že je zajímavo srovnati podobu tohoto kožichu s vyobrazením kožichů, jakými jsou oděni sedláci moravští v rukopise městského archivu brněnského, v Kodexu Wenceslai Notarii. Viz Zíbrt, Dějiny kroje v zemích českých, v Praze, 1892, I. 326—327. Kukopis pochází ze století XV., avšak snadno se dohodneme, že při houževnatosti prostého lidu, zejména v dědinách moravských, které nebyly tak účinně zasaženy vlivem mody cizí, stará podoba kožichu z věku XIV. a věků předchozích udržuje se se všemi rázovitými znaky lidovým podáním ve století XV. Usuzujeme, že kožichy, jimiž sedláci při poradě na obrázku jsou oděni, věrně jsou vyobrazeny podle skutečnosti. Vždyť se snažil malíř zachytiti na kresbě i zevnějšek tváře, úpravy kštice, podobu čepice, lemované beránkem a patrně tedy také kožichy pokusil se znázorniti věrně podle skutečnosti. (Viz připoj, vyobr)

* Krajkářství v Čechách r. 1859. J. AI. Dunder píše doslovně v Čtení učitele českého jazyka na technických školách o průmyslu a indrustrii v Čechách, v Praze, 1859, str. 147—149: Rukodílny na krajky jsou v Abrtaně, Abornwaldě, Perníku, Bleistadtu, Kraslicích, Jáchymově, Nevděku, Blatné, Prothonu, Křidličných hutích, Krásné Lípě, Švaderbachu, Vejprtech a Wiesenthalu, vše v Chebském kraji, pak v Mutětíně v Plzeňském kraji. Krajky se pletou a vyšívají obzvláště na Krušných Horách, a za-městknání to poskytuje tamější lidnatosti výnosný živel k obživě. V městě Ronšperku a v sousedních místech zaměstknává se k 550 osob děláním krajek, z nichž sprostý druh přijde loket vídeňský na jeden krejcar stříbra, lepší ale na 30 krejcarů, po kterém ale velká poptávka není. "Veškerá cena vynáší ročně 600 zl. stříbra, spůsobí pro tamější všeho jiného výdělku prázdnou lidnatost přede jakýsi malý výdělek Asi před 200 lety položila pí. hraběnka Zárubová základ zhotovováním krajek