Třeba však dobře rozeznávati národní sebevědomí od národní hrdosti; této při čestných výjimkách lid hrvátský nemá, jako namnoze jí nemá místy lid venkovský. Nedotýká se životních zájmů jeho, proto mu k srdci nepřirostla. Ze jsou Hrváti rádi, když umějí také trochu německy, nemůže býti s podivem. Činí ostrov v moři německém, pro obcování s Němci: ve městě, na trhu atd. bez němčiny naprosto nemohou se obejíti.

V každé obci stojí dosti příkře proti sobě dvě strany: hrvátská a německá. Ale nemysli nikdo, že při straně německé jsou jen výhradně Němci, a při hrvátské jen Hrváti. Se stranou hrvátskou jdou také někteří Němci, s německou zase někteří Hrváti. Strany ty nejsou prostým výrazem národního sebevědomí, ale vyrůstají také z kořenů jiných. Rozhoduje tu jednak trocha ctižádosti, jak kdo vidí, že by spíše při té straně mohl výborem býti, než při druhé, jednak dávná nevraživost na vůdce protivné strany, nebo nepohodnutí se s nimi, jednak jak již při volbách leckde bývá: sliby i jiné věci, často nepatrné. Při tom nenapadej nikomu, že Hrvát, přidav se ke straně německé, svléká svůj kroj a zříká se řeči své. Nikoliv! Nosí se i' po tom, jak se nosil dříve, doma nezná němčiny, jako jí neznal před tím, za »kume«,32) — což velmi důležito, — bere si Hrv'aly, jako bral spíše, slovem, pohnutky, proč šel o volbě na stranu německou, neťrhají mu jiných svazků, zvláště ne duchovních, s Hrváty — takořka chtěj nechtěj zůstává Hrvátem: krojem i řečí. Ovšem o hrdosti národní nemůže u něho řeči býti, a, pokud případy takové o volbách se opakují ve všech třech osadách, Hrvátům, jako celku, hrdosti národní přičítati' nemůžeme, za to jednotlivcům, ač ne četným, rádi a po právu ji dáváme.

Zápas o vítězství při volbách bývá tuhý; aspoň v Gutfjeldě vždy tomu tak. Volby konají se za všeobecného napjetí. O výsledku rozhodují v Gutfjeldě Němci, voliči, ze sousedních osad německých, přidají-li se na stranu hrvátskou nebo německou. V Preravě a ve Frjelištorfé závisí od agitace. Když také, jak se někdy stává, podlehne strana hrvátská, boj ten neocenitelně sílí a tuží i tříbí sebevědomí národní.

Celé okolí německé má se k Hrvátům macešsky, za to Boží příroda jest Jim štědrou, dobrou matkou. Nelásku lidskou nahrazuje jim krajina stonásobně žírností své půdy. Jest to písčitá hlinka, černá, jak uhel. Všechny druhy obilí daří se v ní, až milo; jen ovsu nesvědčí. Pšenice a žito závodí v ní o jadrnost. s »jarcom (jarac, ječmen) a turkinju«, »cukro-vica (cukrovka), vyniká tu cukrovalostí, z pícních plodin vojtěška (me-dicagp sativa) dává za léto čtveru seč, ranné druhy brambor zrají počátkem července, na vyšších plochách sázejí bílý »fržonj«- (fazole) a sejí »leču« (čočka bílá), nejnižší vlhké a »salitrové« půdy osévají pozdě v červnu prosem. Na »laptih« (lapat, pole) pěstuje se také mnoho zeleniny: »pier-