kovým, Mánesovu ideálu se zamlouvati nemohla a nebyla by se shodla s heroickým rázem jeho postav. Hledal a nalezl inspirace jinde, a i tento pramen je charakteristický pro jeho touhu po originalitě národní, kterou pojímal se stanoviska širšího, hluboce, třeba neuvědoměle jsa proniknut vědomím slovanské pospolitosti. Bylo bezděčným výsledkem těchto snah, že se jal studovati nejstarší památky rukopisných maleb, kteréž v knihovnách a museích pražských nalezl, spatřuje v ornamentu byzantinském (i románský ornament zván tehdy byzantinským) stopy slovanského východu jako protivu k pozdějším vlivům západnickým.

Nespadá v meze této naší úvahy se šířiti o způsobu, jakým Mánes impulsy byzantinské ornamentiky pojal a zpracoval. Přimykal se ke svým vzorům vědomě a z přesvědčení. Když komponoval náčrtky ku praporu pro zpěváčky spolek v Blansku, prostřednictvím zasloužilého archaeologa Dra. J. Wankla objednaný, píše pí. Wanklové: »Na všech skicách držel jsem ornament přesně v charakteru 10.—12. století.« Hledí si při tom symboliky staroslovanské, jak nevyjasněné tehdejší pojmy o pohanských předcích našich to dovolovaly; pravíť, jinou skizzu posuzuje: »Nahoře jsou dva posvátní krahujci, skica tato líbí se mi právě pro tyto od našich otců tak ctěné ptáky.«

Nicméně nezůstala lidová ornamentika přece bez vlivu na dekorativní komposice Mánesovy. Nalezneme její stopy hlavně v oněch mistrovských obrubách, kterými oba sešity illustrací k Rukopisu Kralodvorskému vyzdobil Vřadili jsme z nich jeden list do Českého Lidu, abychom dovodili, jak Mánes originálním přepracováním daných impulsů dovedl sjednotit živly tak na pohled různorodé, jako je ornamentika byzantinská a cifrování ze šatu slovenského,*) jinde zas hřebíčkový kvítek z jihomoravské obrovnávky směle vzrůstající do přísných závitů, 11. století připomínajících.**) Na jiných stránkách nalezli bychom vlnovky z lemování kabátců a vzhůru se pnoucí šňůrování, kteréž Mánesovi patrně pro příbuzné motivy, vyskytující, se v byzantinských rukopisných malbách, zvláště se líbilo.

Tak Mánes i v tomto směru svého tvoření veden podivuhodným pudem svého genia, dovedl vynésti z pokladu lidové ornamentiky, co se mu zdálo být výsledkem tradic poměrně nejstarších. Dobře postihl, že tradice tyto nesahají do šerého dávnověku a že mezi primitivní ornamen-tikou, jakou nalezl na popelnicích z hrobů pravěku vynesených, a prací jehly slovenské současné vyšívačky leží propast několika staletí, kterou i fantasie umělcova překlenouti marně by se pokoušela.

Uzavíráme prozatím své úvahy o národopisných studiích Josefa Mánesa. Bude tomu brzy půl století, co v Kroměříži mu tanula myšlénka o dosažení cíle národní původnosti. Pohnutá doba památného roku osm-