dort' (1898). V 150 číslovaných exemplářích vydáno.

523. G o b i n e a u, Versuch über die Ungleichkeit der Menscheu-rassen, Deutsche Ausgahe von L. Schemann, 1, Stuttgart, 1898.

521. Früchte nicht, Volksdichte im Herzorjthum Anhalt, Mitth. d. Vor. f. Erdkunde in Halle, 1897. Srv. Globus, 1898. B. LXXIIL, No. 5, str. 84.

5:.'5. Richard v. Pfeifer-ITodi-w a 1 d e n, Die Ent Wickelung der Landwirtschaft in Slavonien, Leipzig, Is97. (Dissert.)

526. 0. Keller, Die Sehildkroete im Altertimm, Prag, 1897, 4" 14 stfr.

ň27. W. Kroll, Antiker Aber-glaube, Hamburg, 1897, 43 str.

528. Alfred Hagelstange, Süddeutsches Bauerleben im Mittelalter, Leipzig, 1898.

529. Müller, DieKeuschheitsidecn in ihrer geschichtlichen Entwicklang und praktischen Bedeutung, Leipzig, 1897.

530. AI. Brilckner, O Piaéeie, w Krakowie 1897. (Otisk z XXXV. sv. Rozprav Wydzialu histor.-filozof. Akad. Um.) Ukázal jsem již v Ď. Lidu VI. 112., že polské rozpravy o Piastovi přirozeně dotýkají se také české minulosti, českého báj osloví, zejména pověsti o Přemyslovi a Libuši. Další příspěvek podává professor slavistiky na universitě berlínské Dr. AI. B r ü c k n e r. Spisovatel s osvědčenou již střízlivostí a vytříbenou kritičností srovnává pověsti a řády staročeské i staropolské, ovládaje veškerý materiál se stanoviska historického i, kde třeba, jazykozpytného. Místy šíře rozvádí výklad, jinde odkazuje hojnými citáty k odborným statím. Mimochodem řečeno, těší nás, že při pověsti o Přemyslovi a Piastovi odkazuje na práci Dra. V. Ti 11 a, známou čtenářstvu českého Lidu z I. ročníku. Výsledek svého bádání shrnuje Dr. Biückner v tato slova: „Aualogia polsko - czeska upatrujemy i w podaniach o Przemyále i Piaácie, lecz jak przy innych ana-logiach, tak i przy tej zachowuja sie Polacy biernie, t. j. impuls do utvvo-

' rzenia podobnej bajki ksiežecej wyszedt može z Czech. Okolo r." ÍIOO slyszac o poczatkach czeskich, zapytywali siebie Polacy. np. taki kanclerz Michal jakiežto byly poczatki naszego národu ? uzhierali

nieco bajek, jak i mistrz Wincenty przed r. 12011, lecz bajek wielkopolskich, i z nich zszywali poczatki, kierujao sigponiekad analogiij podaú Przemyslowych. Lecz tradycya baieczua ani ohfita, ani staro-žytna nie byla, wszystkio jej rysy rausza alho moga, do jedenastego wieku na-ležeč — mitycznego, nawet pogaňskiego, zdaje sie, nic w nich niema; pamieč „starców" dosiegaía tylko do Semowita, wszystko za nim kryla gesta mgla. Od-znaczaly sie jednak ta pamieč i to roz-myslanie jednym cenným rysem; nic siegaly ono ani potopu, ani Aleksaudra, nie wymyšlaíy poczatków, jak Kožma luh jak ów starzec u Widukinda, co to i Sasów od niedobitków macedoúskich wywodzil; tryumť takich wynalazków zostawialy mniej okrupulatnemu mi-strzovvi Vvrincentemu. Lecz i w poďa-niach, czy bajkách zapisanych w Malo-polsce (ÍCrakowic), nie udeřza žáden rys zbytuia staťozytnošcia, nie traci pogaňstwiem, tem mniej mitologia; ria-wět w „Wandzie" hic takiego nie od-najdnjemy. Po micie staropolskim, próc jednej lub drugiej nazwy, nic nam nie pozostaío; lecz w rozbíór legend topo-graťicznych (Kraka i t. d.) tu sie juž nie wdajcmy."

531. Vjesnik hřvatskoga arheološ-kor/a društva, Nove serije godina II. LS96—97, Urednik Dr. Josip Brnu-š m i d, ii Zagrebu Io97. Nový svazek tohoto výborné redigovaného časopisu obsahuje tyto práce: J. Brunšmid, Rímski vojnički diplom iz Bijele Crkve kod Ráče (kotár Mitrovački), s vyobrazením uvedeného vojenského diplomu římského na str. 3. Fr. Buli'1, Pečat Deodata, opata samostana sv. Stjepana de finis pokraj Spljeta. E. Laszowski, Prinosi Hrvata za madžarski narodni muzej u Budimpešti. Týž, Grb (erb) plemena Mogoroviča. L. Jelič, Crtice o uajstarijoj povjesti Spljeta. " J. Brunšmid, Několiko nnšašéa novaca na skupu u Hrvatskoj i Slavoniji (pokračování z I. svazku), s četnými illustracemi. Vjek. Celestin, Neolitska naseobina kod Osijeka. J. Tkalčič, Cistercitski samo-stan u Tupuskom. J. Brunšmid, Prof. Š. Ljubič (nekrolog). Bohatá směs a kritiky i referáty. Mimo jiné zpráva o Jirečkově studii „Das christliche Element in der topogr. Nomenclatur der Balkanländer, 1897. (Srv. č. 225.)