věci měla jaksi ráz elitní; negativní výsledek většiny těch slavností výstavních (výjimkou byly tu výpravy z Moravy a dvě, tři z Čech) byl ten, že lidové kroje přišly u našich dam skoro z mody. Bude třeba zas několikerých znaleckou rukou uspořádaných vystoupení společenských s pravými kroji národními, aby nemilé a odporné dojmy byly zapomenuty. Dojmy tyto ostatně též za slavností při loňské výstavě pořádaných nebyly nijak vzácností. Také loni všeliké výstavní orkestry a atrakce na návsi výstavní i mimo ni pojem „lidovosti" bez odporu diskreditovaly u návštěvníků nadaných jemnějším smyslem pro slušný mrav a museli by všichni, kdož myšlénce zachování a obrození své-ráznosti v projevech života národního věnují seriosní zájem a vážnou práci, co nejdůrazněji protestovati, kdyby pokusy toho druhu ještě často se opakovati měly a zálibu tak slibně vzklíčenou utlumily nevkusem a nepochopením. Není pak divu, že posměváčkům kyne bohatá žeň; kdy stotožňují tyto výstřelky se střízlivými snahami vážných pěstitelů lido-vědných studií.

@NZ@SMĚS A ODPOVĚDI.

* Pranýř u, kostela v Lochovicích. Dodatkem ke článku Fr. Šilhavého o pranýřích podáváme vyobrazení starého pranýře z Lochovic. (Viz str. 217.)

* Vyobrazení „Bílé paní" v Jindřichohradeckém zámku (na str. 218), o němž tak často bývá psáno, zaraďujeme sem jako odpověď na dotaz p. J. Kulandy, uč. v K, kde obraz ten je chován.

* Vyobrazení pluhu v Oboře Bart. Paprockého (str. 219) snad postačí ku představě, jak bývaly upraveny v té době. (Ěed. R. T.)

* Židovské klobouky. (Red. M. Sch.) Nositi klobouky s hrotem bylo několikráte židům za středověku přikázáno. Důrazně r. 1267 na koncilu vídeňském. Vyobrazení na str. 220—221 poučují, jak tyto klobouky byly upraveny. Více o tom viz Zíbrt-Winter, Dějiny kroje v zemích českých.

@NZ@ČASOVÉ ZPRÁVY.

* O důležitosti kulturně-historicíého studia mimo jiné vykládá nepodepsaný autor v odpol. Národních Listech 1898, č. 359. pod názvem „Různé směry na školách středních". Pokud se týče jednotlivých stesků,