něm mísa s kapustou a v této svinské maso. — 165. Jedno leží, druhé běží, třetí se mu dívá, čtvrté hlavou kývá, co jest to? Potok leží, voda v něm běží, kamen se mu dívá, vrba hlavou kývá. — 166. My máme proroka od roka do roka, ruky mu podáváme, jísti mu nedáme, co jest to ? Klučka na dveřích.

167. Mám vodu, nie sem mokry, mam oheň, nie sem horoucí, visím na kríži, nie sem mrtvý, platím víc než zlato, nevážím ani lot? Diamant. — 168. Nekračí ani nelieta, ani krídel nemá, pobodne bez koiica i bez meče, a hryzie i bez zubou, dievčatá rado vidí, a velmi je jim obyčejné, 4 nohy nemá a dve by bylo malo? Blcha. — 169. Milujem pokoj, predce včilek hovorím o bitke (bití), jako hamrik hovorí, tak musím poviedat, moje povolaní platí kromě v noci, den potrebujem k opočinutí, jako v Americe, tak trávím muj život? Hlásný. — 170. Moja sestra a ja jej bratr rovnáme se velmi malo; ona černá, ja biely, ona víc studena a já víc horúci; my utekáme jeden pred druhým, predce ona mne nasleduje a ja ju a nikdy sme nebývali ještě pod jednym dachom? Den a noc. — 171. Ja mam jednu hlavu a čtyři zdravie oudy a ked mua často vidíš, ukazujem ja se bez hlavy i bez oudou, opravdové klbko. Jestli mna opáčíš, tedy' tvůj palec zle obstojí? Jež. — 172. Moja hlava končitá, moja podešev široká, do parády nosím belosie šaty, ja predce nerastiem, nemam masa ani kosti, nie sem metali (kov), nie zver, nie drevo, ani skala, jestli mna blízko vody doneseš, zmizím a naskrze sem neviditelný? Klobuk cukru. ¦— 173. Já ostrihám všelijaké tajnosti a poklady a sice z jedné částky velmi bezpečně, avšak mne může zrušit i nejmenší dítě? Pečet. — 174. Bača bohatý, Valach rohatý, pole ně-merane, ovce něčitane? Slnce, mesjac, nebe, hvjezdi.

Knihy mají svoje osudy," zní staré latinské pořekadlo. Osudy knihy Lud. Štúra o národním básnictví slovanském, vydané nákladem České Matice, jsou s dostatek známy. Přes to, doufám, nebude od místa uveřejniti posud neznámý dopis, v němž prosí Štúr V. Hanku, aby jeho jménem vyjednával o vydání téhož spisu (na němž si patrně nemálo zakládal). Štúr píše doslovně: „Slovoutný Pane! Po Pánu prof. Hanušovi dal sem Vám onehda s vraucím poděkováním z Vídně skázat, ze sem