a plazi v podání prostonárodním na Moravě" (Čas. Mat. Mor. 1897, 153) uveřejnil Fr. Šilhavý. Dr. J. V. Š im ák otiskl pojednání „Májo aneb bál holek" (Č L. VIL 75) a „Lemúsi a Charváti" (Č. L. VIĽ 89). A. Šolta: „Pověry o hadech" (Č. L. VIL 135), „Kancionály psané kantory vesnickými" ve Hlasu Nár. (Ned. L.) 1897, č '274. :" Autor popisuje tu kancionály: kunětický, jejž psal rektor Václav . Šťastný, bohdanečský, týmž rektorem psaný, třebosický, psaný třebosickým kantorem Jiříkem Heskotem, a kancionál psaný kantorem Parbusem z vesnice Kočí u Chrudimi. Týž autor uveřejnil „Píseň v čas vojny turecké" (č. L. VIL 28) „Několik starých českých předpisů lékařských" uveřejnil v Č L. (VL 289) dr. O. Schrutz. L. Štěpán podal do Čas. Spol. přátel star. čes. 1897, 106) „pověsť o koženém mostě". Fr. Šujanovský uveřejnil ve Slov. Pohl (1.S97, 670) stať „Hjadlovské nárečie". T. J.: „Zažehnáväní vší a blech" (Č., L. VIL 83). Tájovský podal do'Slov. Pohl'. (1897, 313 a 437) články: „Z povier a obyčajů v Dohnaní", a „Z povier a obyčajů v Pohorelej". Dr. V. Tille výbornou studii o českých pohádkách otiskl v Národ. sb. českoslovanském (I. 14).

Ä. T o míček ve stati „Ke zprávám o původu starých křížů" (čas. spol. přátel star. čes. 1897, 29) uveřejňuje zápis z právního manuálu města Litomyšle z r. 1657, z něhož patrno, že starobylé kříže při cestách stavěny byly nejen v paměť na neštěstí, nýbrž i v poděkování za odvrácené neštěstí. Týž autor vydal ve Vest. král. uč. spol. (1897, č. XV.) práci >Artikulové soudní z arcibiskupského panství červeno-řečického" (1626—1667) a „Z lidového lékařství ve východních Čechách" v Č. L. VII. 121.

K. Ur am-Podtatranský uveřejnil ve Sbor. mus. slov. spol. (1896, 75) stať „Nemoce a ich liečenie u pospolitého ludu". M. Václavek podal do Č. L. (VII. 124) článek „Z lidového léčení na moravském Valašsku" a do Květů Mládeže (1897, II. 144) „Hádanky z Valašska". Cennou práci otiskl J. V a Ich ár v Č. L. (VIL 19) pod titulem „O voro-plavbě posázavské". T. Van sova „čo si Pitania o smrti rozprávají" (č. L. VII. 39). Táž spisovatelka: „Vajce v podaní slovenského ľudu", (č. L. VI. 380). J. V luka otiskl „Národní tance ve východním Slezsku" (č. L. VIL 33) a v Národ. sb. českoslovanském (I. 63) „Ďadci čiii hospodařící". Ďadci byli ochránci domácnosti slezské. Podoby jejich robil si lid slezský z hlíny nebo z kamene, nikdy však ze dřeva. Zobrazovaly obyčejně shrbeného stařečka, na němž bylo přesně rozeznati druh kroje toho či onoho kmene. F r. V o t r u b e c (Čas. spol. přátel star. čes. 1897, 7) ve článku „Kroje na Vysokomýtsku kolem r. 1840" třídí kroje vysokomýtské ve čtvero oddílů. Kroj litomyšlský (v obcích mezi Vysokým Mýtem a Litomyšlí), dále kroj hanácký á kroj středočeský, jenž nosil se v krajinách od Polabí ? Zámrsku a odtud obloukem pod Vrclaví až za Luži. Kroj tento byl nejnádhernější. V článku Votrubcově přidána i pěkná mapa krojová hejtmanství vysokomýtského. P. J. V y h 1 í d a 1 v 6/ L. otiskl: „Modlitbičky slezských děti" (VII. 54) a „Dojení, Tlučení másla ve Slezsku" (VI. 463). Prof. F. V. Vykoukal uveřejnil v Čas