povstalých, vyšity krásné hvězdy, celé kytice, velké květy atd., vroubené až k okraji rozmanitými tvary listů a květů. Vyšívání zdobí celý kolarin, pouze čásť v podobě polokruhu, jež připínáním ke krku se shrnuje, jest vyšívání prosta. Vyšívá se barvou červenou, žlutou i černou. Jsou však také kolariny, jež mají vyšívání pouze bílé nebo pouze černé. Vyšívání děje se bavlnou nebo hedvábím. Všechny tvary: listy, květy, plody, hvězdy atd. kreslí napřed ženy hrvátské tužkou na plátně volnou rukou jistě a rychle, jakoby pérem psaly, a potom teprve vyšívají. „Pod dechem jara a čarovnou rukou žen rozvíjejí se květy a umění."

7. Na hlavě dva šátky. Spodní, bílý nebo tisknutý, uvazují skoro do půl čela a na hlavě tak, aby zakryl všechny vlasy. Šátek takto uvázaný sluje „hanačka". Svrchní, hedvábný nebo tibetový, nosí pod bradu; barvy bývá nejčastěji červené nebo blankytné. (Vyobr. č. 14.)

Ženy nenosí lajblu, nýbrž ,,rekl", stejný jako u mužů. Děvče poprvé jej oblékne na svatbu. — Do města, na cestu, do deště přehazují přes sebe šátek nebo ubrus. — Fěrtochy mají rády široké: dva šátky v celosti dělají fěrtoch. Škoda, že tratí se staré fěrtochy, modré nebo černé, bohatě vyšívané. (Viz vyobr. č. 4.) V zimě nosí se také sukně a kacabajky z červené vlny, protkané zelenými, modrými nebo pestrobarevnými květy.

Hlavní ozdobou valašské chaloupky jest čelní štít, urobený z desek a umístěný vždy na té straně chalupy, na které jest světnice, „jizba". Na něm soustředí každý mistr všechen svůj důmysl a všecku vynalézavost. Skládá se pak výzdoba štítu „lomenice" buď z řezbovaného laťkování nebo z laťkování jednoduchého, ale pomalovaného. Toto malování na dřevěných stavbách valašských jest dvojí. Starší způsob malování, který teď už mizí, spočívá v tom, že do nenatřeného prkna vyryjí se okrasy a tyto ozdobné rýhy prostě jednou barvou se zaplní. Více však jest rozšířen způsob druhý, různobarevná malba na podkladu, jenž zabílí se vápnem. Ornament, jak přjrozeno, nedoznává tím žádné změny. Základy, jednotlivé prvky ornamentu — to platí o ornamentu vůbec — odpozorovalo nezkažené a nepředpojaté oko naivního až obdivovatele přírody, lidového umělce, jenž způsobem sobě vlastním styli-soval nádherné formy přírodou vykouzlené. Neutkvělo tu lidové umění na otrockém napodobení přírody, i tu ponecháno důmyslné vynalézavosti lidu široké pole. Kombinací těchto jednotlivých prvků dospělo lidové umění ku klassickým takřka výtvorům neobyčejného vkusu, ovšem i tu